Řada majitelů rodinných firem předává řízení svých podniků profesionálním manažerům. Důvody jsou různé. Někteří vybudovali úspěšné firmy, které vyžadují zkušený management. Jiní se po 20 letech podnikání chtějí vzdát  každodenního vedení a zaměřit se na firemní strategii. Potomci ale nemusí o působení ve firmách svých rodičů mít zájem.

S oddalováním rodičovství majitelé firem nemají komu své podniky předat. Jejich děti jsou příliš mladé na to, aby vedly firmu. To je v tuzemsku případ strojírenské společnosti Wikov Industry. "Dcery pana Wichterle jsou ještě mladé a zatím se o strojírenství nijak zvlášť nezajímají. Jak to bude v budoucnu, se ještě uvidí," říká Běla Havlíková, asistentka majitele firmy.

Podle nedávného průzkumu UniCredit Bank více než 40 procent majitelů rodinných firem řeší, kdo jejich firmu převezme. Jen 24 procent si přeje, aby firma "zůstala v rodině". Výzkumu se zúčastnilo šest tisíc majitelů firem s majetkem přesahujícím tři miliony korun. Klienti se na bankéře čím dál častěji obrací s otázkami týkajícími se nástupnictví. "Před pár lety jsme se s tím setkali spíše výjimečně, dnes každý bankéř řeší v průměru dva až tři případy za rok," říká Dušan Hladný, ředitel privátního bankovnictví UniCredit Bank.

Zkušení manažeři často přicházejí z korporátního světa a prostředí rodinných firem je může zaskočit. Rodina je na firmu emočně vázaná a finanční cíle nemusí být pro rodinné podnikání nejdůležitější.

I podnikatelé mají z řízení profesionála obavy. "Někteří majitelé se bojí profesionální manažery zaměstnat. Obávají se, že je nebudou umět řídit a že ohrozí jejich autoritu," říká David Krajíček, který se jako poradce nástupnictví v rodinných firmách věnuje od roku 2014. Jeho služby využily desítky tuzemských rodinných podniků.

Zdeněk Pelc, majitel loděnické výrobny gramofonových desek, se před třemi lety rozhodl předat řízení své firmy tehdejšímu obchodnímu řediteli. "Samozřejmě jsem se prvních pár měsíců musel držet, abych do každodenního řízení nezasahoval. Zaměstnanci byli zvyklí chodit se svými problémy přímo za mnou," říká Pelc, který dnes pracuje jen čtyři dny v týdnu.

Mezigenerační předání podle statistik ustojí jedna ze tří rodinných firem po celém světě. Za neúspěchem je často nechuť majitele uvažovat o budoucnosti. Podle loňského průzkumu společnosti PwC nemá více než 40 procent rodinných firem plán předávání. Současná generace majitelů rodinných firem stárne a o předání podniků svým potomkům většinou přemýšlí příliš pozdě. Rodiče by podle Jiřího Hnilici z Centra pro rodinu při Vysoké škole ekonomické měli o nástupnictví mluvit se svými dětmi už od jejich středoškolských studií.

Nová generace do firem přináší obrovské možnosti. Nástupníci jsou ambicióznější, otevřenější a na svou pozici lépe připravení než jejich předchůdci. Chtějí ve firmách svých rodičů po sobě zanechat stopy a mají spoustu nápadů, jak toho dosáhnout.

"Není vyhráno, ani když děti projevují o firmu zájem," upozorňuje Krajíček. Důležité je podle něj zjistit důvod, proč se potomek chce do firmy dostat. "Může se bát, že neuspěje venku. Už od školy se chce zapojit do rodinné firmy a rodičům dává hodně najevo, že o nic jiného nestojí. Pravdou ale může být, že dítě má strach a není dostatečně sebevědomé. V rodinné firmě hledá jen bezpečný přístav, protože táta ho přece nevyhodí," říká Krajíček.

Rozhovor s Davidem Krajíčkem a další informace o nástupnictví v rodinných firmách přinese pondělní vydání Hospodářských novin.