Od července se budou firmy muset více starat o duševní zdraví svých lidí. Vedení musí zajistit, aby pracovníci nebyli ve velkém stresu, nařizovat mu to bude novela zákoníku práce. S péčí o zaměstnance firmám pomáhá psycholožka Jana Kastnerová. Odhaluje, jaké problémy lidi trápí, a navrhuje jejich řešení. Než odešla na volnou nohu, pracovala devět let v korporacích. Ve společnosti ČEZ prošetřovala psychiku zaměstnanců v jaderných elektrárnách, v dalších firmách se věnovala také koučování. Mezi její nynější klienty patří DHL nebo Komerční banka.

HN: Liší se nějak problémy zaměstnanců v malých firmách a v korporacích?

Hlavní rozdíl spatřuji ve vztazích. Zatímco v menších týmech se většinou kolegové dobře znají a problémy dovedou řešit přímo a otevřeně, ve větších firmách to nejde. Spoustu věcí řeší malé firmy neformálně a jednodušeji, na druhou stranu u nich mohou vznikat vyhrocenější vztahové konflikty, kterými pak trpí celá firma. Pokud se neřeší správně, důsledky mohou být vážnější než ve velké společnosti, kde se lidé mohou lépe zastupovat a nahradit. Velké firmy nemohou řešit jednotlivce, neosobní přístup a tlak na výkon jsou u nich častým problémem.

HN: Mají firmy větší zájem o duševní pohodu zaměstnanců v souvislosti s novým zákoníkem práce?

Je pravda, že stres v práci je velmi aktuální téma a s klienty řešíme, jak na zákon i na samotný stres nejlépe reagovat. Některé firmy o změně vůbec nic netuší, některé jsou pobouřené, většina firem v našem okolí má snahu podniknout kroky ke snižování stresu v práci.

Jana Kastnerová

Vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, poté absolvovala psychoterapeutický výcvik. Společně s manželem založila Balance Centrum, které spolupracuje s malými firmami i korporacemi na rozvoji péče o zaměstnance.

HN: Myslíte si, že zákon zaměstnancům od stresu pomůže?

Mohl by být užitečný pro systémovou změnu. Obavy z nového zákoníku ničemu nepomohou. Když bude mít firma strach z nařízení o předcházení stresu, přinese jí to jen další stres.

HN: Dokážete si představit, jak budou pověření inspektoři stres v práci měřit?

Inspekce práce ho měřit nebude. Bude posuzovat, zda jednotlivec psychicky nebo zdravotně strádá kvůli pracovnímu stresu. Inspekci bude zajímat, jak firma stresu předchází a jak ho řeší. Podklady ke kontrole inspektorům připraví zaměstnavatel, zaměstnanci a z řad odborníků lékaři a psychologové. Bude záležet na tom, zda je stres způsobený prací, nebo událostmi v soukromí.

HN: Jak by měla firma, která dosud psychické zdraví zaměstnanců neřešila, postupovat?

V začátcích velmi dobře fungují například dny firemního zdraví, programy pracovní regenerace a semináře, do kterých zaměstnanci aktivně zasahují, než aby jen poslouchali přednášku. Užitečné je také monitorování stresu, z něhož vedení zjistí, jaké problémy zaměstnance trápí. Díky tomu společnost získá informace o svých lidech a atmosféře ve firmě. Takové služby firmám nabízíme a vedení poté předáváme návrh, jak potíže vyřešit. Firma se tak může soustředit na to, co zaměstnanci doopravdy potřebují.

HN: Bývají nadřízení překvapeni problémy svých zaměstnanců?

Výsledky našich průzkumů jsou pro manažery často překvapivé. Některé firmy své interní průzkumy spokojenosti dělají, otázkou ale je, co jim zaměstnanci otevřeně sdělují. Pracovníci často považují interní průzkumy za rutinu, výsledné informace pak neodpovídají skutečnosti. Záleží, zda firma po průzkumu udělá změny a zda se získanými informacemi pracuje. To ovlivňuje pracovní výkon, spokojenost i důvěru zaměstnanců vůči firmě. Zjišťujeme, že k nám zaměstnanci mají větší důvěru, ve firmě se prostě nemůže vše otevřeně sdílet. Získané informace navíc umíme citlivě podat vedení.

HN: Zvyšuje se zájem firem o duševní zdraví zaměstnanců?

Firmy psychiku svých zaměstnanců řešily vždy, dnes se ale o věcech víc mluví. Nárůst pracovního stresu je evidentní. Každá firma se k zaměstnancům staví jinak. Někdy od vedení slýchám, že lidé nejsou na pořadu dne. Klienti se nás ptají, proč mají tak vysokou fluktuaci nebo špatnou výkonnost. Myslím, že je to právě důsledek zanedbání prvních signálů nespokojenosti zaměstnanců. Většinou jsou ale firmy otevřené a chtějí se spokojenosti svých pracovníků věnovat.

HN: Jaké výsledky má vaše působení ve firmách?

Naším cílem je snižování úrovně stresu v práci, které pomáhá k efektivnějšímu výkonu. Když se sníží napětí ve firmě, ubývá i počtu výpovědí. Věřím, že podporujeme i dobrou vazbu mezi zaměstnancem a firmou. Často pomůžeme k tomu, že zaměstnanec úplně změní pohled na firmu. Chtěl odejít, a zůstal, navíc je spokojený on i firma.

HN: Proč je pro zaměstnavatele výhodné duševní pohodu svých zaměstnanců řešit?

Nahradit specialisty a profesionály, kteří vlivem stresu a nespokojenosti z firem odcházejí, není jednoduché. Navíc je to finančně nákladné. Psychika a emoce velmi výrazně ovlivňují fluktuaci pracovníků a jejich absence v práci. Stres působí na celé týmy. Loajální zaměstnanci musí často suplovat výkon někoho, kdo vlivem stresu nepracuje tak, jak by měl. Vlna nespokojenosti, frustrace a stresu se v takovém případě začne valit firmou.

HN: Jsou nějaké rozdíly ve stresu u mužů a žen?

Muži a ženy na stres reagují rozdílně. Ženy více s citem, muži chlapácky a méně ohleduplně k druhým i k sobě. Obecně je rozdíl mezi lidmi v tom, jak jsou na stres připraveni. Osobnostně, výchovou, zkušenostmi a stylem života. Ženy více stresují vztahy, muže výkon. Ženy navíc řeší to, že je po návratu z práce čekají další role. V dnešní době ale mnoho mužů ženy podporuje. Pro všechny je důležité, aby se dokázali po práci a výkonu zregenerovat. V tomhle mi muži přijdou šikovnější, protože si dokážou najít prostor pro své zájmy. Muži a ženy se mohou vzájemně inspirovat, a to nejen v oblasti prožívání stresu.