V Polsku mají čtyři, v Rakousku a Německu fakticky pět, jen na Slovensku a v Česku jsou pouze tři. Řeč je o hlavních mobilních operátorech, kteří vládnou mobilním trhům ve svých zemích.

Zatímco třeba rakouským a polským politikům se povedlo do svých zemí postupně přilákat čerstvou konkurenci, v České republice se to dlouhodobě nedaří. A to je nejvíc vidět na tuzemských cenách za mobilní služby, které lámou evropské rekordy.

Zisky operátorů čím dál více táhne rostoucí spotřeba internetu v mobilu. Za jeden GB mobilních dat Češi měsíčně vydají průměrných 450 korun − Rakušané přitom jen necelou stovku, nehledě na Poláky, kteří si vystačí s průměrnými 30 korunami.

Český zákazník se pak musí oprávněně ptát, kde se stala chyba a proč právě on musí každý měsíc za faktury operátorů vydat téměř nejvíc ze všech Evropanů.

"Situace na českém mobilním trhu skutečně není dobrá," uznává i premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). "Ceny za mobilní data jsou u nás vyšší než ve všech sousedních státech. V rámci celé Evropské unie patříme mezi čtyři nejdražší země. A to se teď musí změnit," hlásá nyní Sobotka, který proti drahým mobilním datům vytáhl v rámci předvolebního boje.

Mobilní operátoři v Česku

Otázkou zůstává, proč si zástupci státu neblahého stavu českého mobilního trhu začali všímat až teď. A proč se do boje za mobilní zlevňování dříve nepostavil ani místní mobilní regulátor v podobě Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ).

Kde se vzala česká drahota

Problémy českého mobilního trhu, který zahraniční odborníci kulantně označují slovem "specifický", lze hledat především v úzké vazbě tuzemských politiků na hlavní mobilní trojku operátorů: T-Mobile, O2 a Vodafone.

Ještě na přelomu století přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se český trh měl vyvíjet jinak, než jak tomu bylo v sousedních zemích.

V roce 1999 už v Česku, stejně jako v Rakousku, Polsku či na Slovensku, působili celkem tři operátoři. Jako jinde v Evropě tu byl někdejší státní monopolní podnik Český Telecom, který postupně přecházel do soukromých rukou a na mobilním trhu působil pod značkou Eurotel. V roce 1996 ho doplnil lídr trhu Paegas a o tři roky později hlavní trojku doplnil ještě Oskar.

Pak ale přišel rok 2001 a s ním dražba kmitočtů pro mobilní síť třetí generace (3G). Nová technologie vnesla do bezdrátové komunikace revoluci. Přes mobil bylo konečně možné bez problému poslouchat hudbu z internetu nebo rychle prohlížet web.

Tehdejší vláda Miloše Zemana si od dražby převratné 3G sítě slibovala, že státnímu rozpočtu přinese finanční injekci ve výši 20 miliard korun. Některé hlasy dokonce mluvily až o 80 miliardách. Výsledek ovšem zůstal za očekáváními.

Do aukce se místo předpokládaných čtyř zájemců nejprve přihlásili jen tři a nakonec 3G sítě vydražili pouze Paegas s Eurotelem. První z nich zaplatil 3,8 miliardy a druhý jen 3,5 miliardy korun. Konkurenční Oskar, který takovou sumu platit nechtěl, se pak do 3G sítě podíval až o čtyři roky později. A ani suma, kterou za nové mobilní frekvence vydal, předešlé nabídky konkurentů nepředčila.

"Stát se tehdy díval pouze na výnos pro státní kasu a podcenil význam mobilních sítí, který v dalších letech jen rostl," míní současný člen Rady ČTÚ Jiří Peterka, který ve zmíněné mobilní dražbě spatřuje počátek problémů českého mobilního trhu.

Na tom s novým stoletím nastalo přeskupování sil. V roce 2002 byl Paegas koupen německým T-Mobilem, o čtyři roky později pak Eurotel ovládla španělská Telefónica, která ho přejmenovala na O2. Ve stejném roce také Oskar připadl britskému Vodafonu.

Na trhu už tehdy panovaly vysoké ceny. Ty nešlo přičítat ani tak umoření nákladů firem na zaplacení dražby jako spíše problémům, které jim výstavba 3G sítě přinášela. Ukázalo se, že rozšířit novou technologii po celém území republiky vyjde velkou mobilní trojku na desítky miliard. Také proto mobilní lídři s rozšiřováním nového signálu nijak nespěchali a pustili se do práce až v roce 2009. Vysoké ceny operátorů, které na české zákazníky v té době dopadaly, se rozhodla řešit pravicová vláda Petra Nečase (ODS).

V roce 2012 vyhlásila novou aukci, tentokrát na rychlejší mobilní sítě LTE, které umožňují sledovat i videa ve vysokém rozlišení.

V dražbě byly vytvořeny co nejlepší podmínky pro nového adepta. "Snažili jsme se napravit stav, který vznikl při dražbě sítě třetí generace," tvrdí Jan Husák (TOP 09), tehdejší předseda poslaneckého podvýboru pro elektronickou komunikaci.

V té době ale českému mobilnímu regulátorovi předsedal Pavel Dvořák. "Ten ovšem první kolo dražby bez jakéhokoliv smysluplného a ekonomicky obhajitelného důvodu zrušil. Ve hře byl přitom příchod čtvrtého operátora, který v aukci vystupoval velmi aktivně," uvádí další z nynějších členů Rady ČTÚ Ondřej Malý.

Všechno tedy zůstalo při starém. Až na to, že zmiňovaný čtvrtý zájemce v podobě PPF Petra Kellnera nepožádal o novou licenci, ale raději od Španělů koupil rovnou operátora O2.

Nečasova vláda přitom podnikla i jiné kroky, aby trh o třech hlavních operátorech nějak rozhýbala a zvýšila na něm konkurenci.

Mobilní data

Podle tehdejšího ministra průmyslu Martina Kuby (ODS) se situace začala měnit k lepšímu po personální obměně Rady ČTÚ. "Úřad pod Dvořákovým vedením byl naprosto bezmocnou organizací, která šla pravděpodobně na ruku lobby operátorů," tvrdí teď Kuba. Dvořák, zvolený jako předseda Rady ČTÚ během vlády Jiřího Paroubka (ČSSD) v roce 2006, se dnes k situaci na trhu nechce vyjadřovat.

V roce 2013 pak sněmovnou prošla novela telekomunikačního zákona, jíž se říkalo "Husákův bič na operátory", pojmenovaná po poslanci Husákovi. Husákův bič zlepšoval postavení zákazníků ve vztahu k operátorům. Umožnil jim třeba snadnější a rychlejší přechod mezi mobilními konkurenty a snížil též výši sankcí za předčasné ukončení smlouvy. To všechno mělo vést k větší konkurenci na trhu.

V roce 2014 ovšem spotřebitelskou novelu poslanci razantně vykleštili na přání samotných operátorů. Předkladatelem změny byl za hospodářský výbor sněmovny někdejší ministr průmyslu Milan Urban (ČSSD), jemuž sekundoval zástupce hnutí ANO Stanislav Pfléger. Právě ten později přiznal, že za nevýhodnou úpravou telekomunikačního zákona stál lobbing operátorů. "Bylo to na popud Asociace provozovatelů telekomunikačních služeb," řekl poslanec v České televizi.

Zhruba od roku 2010 se přitom v Česku rozbujel fenomén firemních tarifů a šedých operátorů, který situaci ještě více zkomplikoval. Firmy, jimž operátoři začali nabízet až pětkrát levnější mobilní balíčky s pětkrát až desetkrát větším objemem mobilních dat, než se prodával běžným zákazníkům, začaly s jejich přeprodejem na šedém trhu.

Situace dospěla až do bodu, kdy podle šéfa O2 Tomáše Budníka až "dvě třetiny dnešních mobilních tarifů v Česku tvoří nabídky, které vůbec nevycházejí z oficiálních ceníků operátorů".

Zástupci velké mobilní trojky z nastalého pokřivení trhu viní regulátora ČTÚ, ten zase vinu spatřuje na jejich straně.

Mobilní firmy oprávněně argumentují tím, že vedle služby spotřebitelům chtějí především vydělávat. Zda na levné firemní balíčky doplácejí řadoví zákazníci, prý není jejich starost, ale starost ČTÚ. Ten má trh regulovat − určovat, co prospívá férové soutěži a spotřebitelům, a co už mobilnímu trhu škodí. ČTÚ ovšem vůbec ke zlepšení situace nepřispívá, tvrdí často operátoři novimářům, když vypnou své diktafony.

Jediná věc, na níž se obě strany shodnou, je pochvala fungování některých mobilních trhů v zahraničí, jako je třeba ten rakouský.

Máme lepší konkurenci, říkají u sousedů

Do Rakouska v posledních 20 letech přišlo celkem pět mobilních operátorů, každý přibližně s odstupem dvou až tří let po sobě.

"Každý nově příchozí musel nějak získat dostatečné množství zákazníků, aby se mu vstup na náš trh vyplatil. Jedinou šancí na uplatnění přitom bylo, aby na trhu začal razit agresivní cenovou politiku," popisuje stav na rakouském trhu šéf tamního regulačního úřadu RTR Johannes Gungl.

Podle něj nízkým rakouským cenám prospěla fungující konkurence na trhu v kombinaci s ochotou politiků nové konkurenty do země přilákat a podpořit tak soutěž na tamním mobilním trhu.

Pětice rakouských operátorů mezi sebou postupem času fúzovala, takže nyní jsou v Rakousku pouze tři hlavní mobilní poskytovatelé, kteří stejně jako v Německu prodávají své služby pod pěti samostatnými značkami. "I přesto, že k těmto fúzím došlo, s cenovým bojem to neotřáslo," říká Gungl.

"V letech 2013 až 2015 ceny mobilních služeb v Rakousku přece jen rostly. V mezičase však na trh přišlo několik menších virtuálních operátorů, tedy firem, které samy mobilní sítě nevlastní a služby si kupují od větších konkurentů. Tito virtuální operátoři opětovně nastartovali trend zlevňování. Dnes jsou nabídky mobilních služeb cenově stabilní nebo spíše drobně klesají," popisuje dále šéf rakouské regulace.

Ten má pro své české kolegy jednoduchou radu: "V Rakousku máme dobrou zkušenost s postupným přicházením nových operátorů na náš mobilní trh. Nižších cen lze tedy nejlépe dosáhnout větší konkurencí, která vede k obecnému zlevnění na celém trhu," uzavírá Johannes Gungl.

Na to, zda se zástupci českého regulátora ČTÚ spolu se zdejšími politiky rozhodnou následovat rakouskou cestu, si budeme muset ještě počkat. Tématu drahých mobilních služeb v Česku si teď, pár měsíců před podzimními volbami do sněmovny, všimli vládní politici. Dá se tedy očekávat, že v rámci sbírání potřebných předvolebních bodů začnou dlouhodobě neúnosnou situaci českého mobilního trhu konečně řešit.