Na zábavní park v areálu Strojíren Oslavany je nová ředitelka firmy pyšná. Protože se podnik na svém území stará o kulturní památku těžní věže, do jejíž rekonstrukce dost investoval, napadlo Alenu Lubasovou, aby se vložené peníze společnosti vrátily s pomocí zábavy. K vybudování zábavního parku Permonium nedaleko Brna inspirovaly novou šéfku její vnučky. "Těžní věž Kukla stojí v centru naší firmy a je srdcem parku," říká s úsměvem Lubasová. Strojírny vede od letošního října, ale pracuje pro ně sedmým rokem.

Právě zábava je podle Lubasové jedním ze čtyř pilířů motivace zaměstnanců. "Člověk může být úspěšný jen tehdy, pokud je motivován. Moje teorie motivace říká, že nemáme jen jedna hladová ústa, ale čtyři. Těmi druhými jsou peníze a prestiž, třetími je zábava − práce musí lidi bavit − a čtvrtými je sen. Člověk musí mít možnost plnit si sen, uplatnit se v nových projektech a dostat takové pracovní podmínky, které mu umožní dělat své koníčky," vysvětluje Lubasová, která je doktorkou sociologie a sociální psychologie. Díky jejímu působení začala firma pracovat se zaměstnanci jinak. Šest let je ve společnosti zaveden kreditový systém vzdělávání, kdy všichni pracovníci musí ročně získat daný počet kreditů.

"Nastavili jsme si také sociální program a pravidelně se zaměstnanci děláme sezení. Například loni vyplynulo, že je problém s půjčkami, tak jsme jim nabídli bezúročné půjčky do 50 tisíc korun," uvádí Lubasová. Ve firmě funguje i jí zavedený genderový řád.

Alena Lubasová (61)

Jejím koníčkem je práce. Ráda jezdí na čtyřkolce a koloběžce. Má tři děti a pět vnuček. Je autorkou knihy "Stín – nezbytná součást životního úspěchu", kde se zabývá tvorbou dynamického modelu úspěchu člověka.

Elektromechanička s doktoráty

Spojení člověka a technologií fascinovalo Lubasovou už na průmyslovce, kde studovala měřicí a automatizační techniku, poté co se vyučila v oboru elektromechanik. Později si udělala doktoráty v sociologii a sociální psychologii na Masarykově univerzitě v Brně a začala propojovat tyto obory v praxi. V roce 1991 nastoupila do První brněnské strojírny, kde pracovala jako psycholožka a socioložka a o dva roky později se stala personální ředitelkou. Od roku 1995 tam vedla také informatiku nebo PR. V roce 2000 se začala věnovat poradenství v personálním řízení a přednášení na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně. V rámci poradenství se v roce 2009 spojila se Strojírnami Oslavany, pro které začala připravovat různé dotační projekty. Zpracovala například revitalizaci areálu, kde se strojírny nacházejí. V roce 2010 se stala ředitelkou divize rozvoje této firmy. Od října letošního roku je její generální ředitelkou.

Baťa a Japonci

Změnit lidské myšlení je podle Lubasové to nejtěžší, protože to potřebuje lidský přístup. "Proto možná, jakožto psycholog, nacházím uplatnění ve strojírenské firmě," uvádí. Inspiraci při práci se zaměstnanci bere u prvorepublikového podnikatele Tomáše Bati a Japonců. "Můžeme mít opravené budovy, nakoupit stroje, ale bez myslících lidí to nebude fungovat. To si beru od Bati − lidi musíme nechat přemýšlet a chovat se k nim jako k myslícím bytostem, ať je to uklízečka, nebo špičkový seřizovač strojů," popisuje. Na japonském řízení oceňuje to, že respektuje pravidla. "Chceme nastavovat taková pravidla, se kterými se lidé ztotožní a budou je dodržovat. Ta pravidla ale musí být dotažená všude a v prvé řadě je musí dodržovat vedení," říká Lubasová. Příkladem jsou třeba koloběžky, které firma pořídila, aby se zaměstnanci mohli lépe pohybovat po areálu. "Ti lidé musí vědět, že pravidlem u koloběžek je, že je nikam neodloží," dodává.

Právě v Japonsku se jí zalíbila i robotizace, na kterou se těší. Firma se v rámci svého programu Grow F, tedy Future, připravuje na přechod na robotizaci, digitalizaci a systémovou integraci. "To je naše firemní strategie a byl to jeden z důvodů, proč jsem se stala ředitelkou firmy. Dali jsme si za cíl vytvořit chytrou továrnu a nastoupit k Průmyslu 4.0 (čtvrté průmyslové revoluci, pozn. red.)," uvádí Lubasová. Podle ní robotizace lidem ulehčí v těžké a monotónní práci a budou moci dělat to, k čemu jsou předurčeni − přemýšlet.