Sociální podniky by se měly odpoutat od státních i evropských dotací, říká šéfka sociálního bankovnictví České spořitelny

Realisté i optimisté tvrdí, že význam sociální ekonomiky v příštích letech poroste. Nejasno mají pouze v tom, jak rychle to bude. "Během následujících pěti let se počet sociálních podniků desetinásobně zvětší," říká Klára Gajdušková, šéfka oddělení sociálního bankovnictví České spořitelny. Ta se jako jediná banka v tuzemsku věnuje rozvoji neziskových organizací a firem se sociálním přesahem. Tým se rozjel před rokem a za tu dobu poskytl úvěry za 150 milionů korun.

HN: Co máte z toho, že podporujete neziskovky a sociální podniky?

Staneme se bankou, o jejíž služby v oblasti sociálního podnikání bude zájem. V momentě, kdy se sociální ekonomika stane velkým tématem, budeme připraveni.

HN: Stále nevyděláváte. Kdy se to změní?

Do roku 2020 bychom se chtěli dostat na černou nulu. Stále platí, že principem našich aktivit je bankovnictví, které musí být výdělečné. Současný management naši činnost podporuje, i když si na sebe zatím nevyděláme, ale za pár let může přijít jiný a ten bude chtít výsledky, takže se na nulu musíme dostat.

HN: Jak dnes fungujete?

Máme tři poradce, kteří se věnují organizacím se sociálním přesahem. Tito kolegové se pohybují v regionech a ve spolupráci s tradičními spořitelními bankovními poradci navštěvují klienty a pomáhají jim rozvíjet jejich byznys.

HN: Takže přimhouříte oči nad klienty, které byste dřív odmítli?

Neřekla bych, že úplně přimhouříme oči. Snažíme se spíš o to, abychom pomohli zrealizovat dobrou myšlenku. Klienty, nad kterými jsme přimhouřili oči, bych spočítala na prstech jedné ruky a s nimi pracujeme ve zvláštním režimu, kdy jim věnujeme zvýšenou pozornost a péči. Projekty a podnikatele pustíme do financování až v momentě, kdy skoro jistě víme, že to zvládnou. Chráníme tím sebe i klienta. Bylo by až příliš jednoduché poskytnout úvěr a říct: Jste dospělí, postarejte se o sebe sami.

HN: Chráníte se nějak speciálně u těchto klientů?

Někteří z nich jsou rizikovější než standardní klienti a podle toho k nim stejně jako u jiných rizikovějších klientů přistupujeme. Promítá se to třeba v ceně úvěru nebo požadavcích na ručení.

HN: Jak se za posledních pár let změnil pohled na sociální podnikání v Česku?

Sociální ekonomika začíná být tématem už i v Česku a věnuje se jí čím dál větší pozornost. Její podíl na HDP i zaměstnanosti se výrazně zvyšuje. Souvisí to s vyspělostí společnosti a pohledem, že nám nejde pouze o materiální hodnoty.

HN: Čemu se mohou Češi učit od západních států v sociálním podnikání?

Velkou inspirací je celý systém sociální ekonomiky. Ta v západních zemích zaměstnává mnohem více lidí v než v Česku. Poslední údaje říkají, že v tuzemsku je to okolo 3,3 procenta. Ale například ve Švédsku sociální ekonomika zaměstnává 12 procent populace. Makroekonomové se shodují, že tento trend přijde i k nám. Měli bychom být nachystaní.

HN: Kdy to podle vás přijde?

Realisté říkají, že počet sociálních podniků poroste během následujících pěti let desetinásobně. A ti optimističtější odhadují ještě rychlejší tempo. Navíc je vidět, že přibývá lidí, kteří chtějí podnikat jinak. Je to vidět na současných vysokoškolácích, kteří opouštějí univerzity.

HN: Dorůstá tedy generace sociálních podnikatelů?

Ještě je brzy hodnotit, ale určitě je na trhu mnoho lidí a organizací, kteří začínají přemýšlet nad tím, jak propojit sociální aspekt s byznysem. I hodně neziskových organizací si začíná uvědomovat, že pro ně může být výhodné začít podnikat a odpoutat se od závislosti na grantech a dotacích.

HN: Proč by se měly odpoutat od dotací?

Na první pohled vypadá hezky, že stát nebo EU dává peníze organizacím, které suplují či doplňují roli státu, rozpadajících se komunit a pomáhají řešit další neblahé fenomény dnešní doby. Když se člověk podívá víc do hloubky, zjistí, že tyto peníze organizace často limitují. Plánují z roku na rok nebo z projektu na projekt. Nemohou uvažovat ve větším časovém horizontu.

HN: Jaké máte plány se sociálním podnikáním v příštích dvou letech?

Nevidím úplně, že bychom šli do služeb pro fyzické osoby. Chceme zůstat u organizací, které jim pomáhají. Uvažujeme například o finanční gramotnosti pro zaměstnance velkých a středně velkých firem. Zájem o ni mají hlavně výrobní společnosti a retailové řetězce. Nízká nezaměstnanost přivedla do firem i lidi, kteří se dostali do finančních problémů, a pro tyto společnosti je to riziko. Doufám, že se nám projekt podaří odpilotovat během první poloviny příštího roku, v druhé už to chceme nabízet.