Uspokojování věřitelů krachujících firem v Česku selhává po právní i ekonomické stránce. V insolvenčním řízení se podle dat Insolcentra podaří věřitelům získat v průměru jen zhruba sedm procent hodnoty pohledávek, více než polovina z nich přitom neuvidí ani korunu. Efektivitu řešení insolvencí podle expertů přitom v mnoha případech snižují i povinné znalecké posudky. Zákon striktně vyžaduje, aby soud nechal ocenění firmy vypracovat v likvidační podobě, tedy tak, jako by mělo dojít k ukončení podnikání. A to i v případě, že společnost dál funguje, vyrábí a připravuje se její záchrana v podobě reorganizace.

"Místo aby znalecký posudek rozhodování věřitelů a soudu usnadňoval, tak ve skutečnosti způsob jeho zadání představuje problém sám o sobě. Výsledkem je výstup, který je zbytečný," říká Jan Hrazdira, společník advokátní kanceláře HKDW. Za typický příklad, kdy posudek vyžadovaný zákonem řešení úpadku spíše zkomplikoval, považuje případ lesnického holdingu Less & Forest. "Přesně tam nastala ta situace − u části holdingu byl konkurz, někde reorganizace, různé posudky a různá ocenění," popisuje právník. Ve výsledku ne všechny posudky věřitelé schválili a zaplatili. Spory kolem upadajícího podniku nakonec protáhly řešení natolik, že z původně plánované reorganizace sešlo a Less & Forest skončil v konkurzu. O práci tak přišlo na 300 lidí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se