Hned jak dánský režisér Nicolas Winding Refn opustil žánr špinavých realistických dramat o drogových dealerech a začal točit krajně stylizované hollywoodské filmy, z Los Angeles se stalo trochu jiné místo.

"Když jsem začínal točit filmy, snažil jsem se zachytit autentičnost. Ale uvědomil jsem si, že je to nemožný úkol, že skutečnost nelze uchopit," říká v rozhovoru pro HN tvůrce, jehož horor Neon Demon o kanibalismu ve světě módy právě vstoupil do českých kin. A vzápětí dodává: "Proto se nyní zajímám o zesílenou, zintenzivněnou skutečnost. Tu je možné mít pod kontrolou."

Film Neon Demon začíná jako módní instalace plná umělých, neonových barev. Sedmnáctiletá modelka Jesse přijíždí do Los Angeles, které před její krásou padne na kolena. Snímek se však rychle promění v halucinaci. Nepředkládá tradiční příběh, ale sled oslnivých obrazů plných krásy i děsu.

"Od začátku jsem věděl, že film bude o konzumaci krásy. Svět módy se živí našimi obsesemi," naznačuje režisér, jak spolu souvisí téma módy a kanibalismu. Ten v jeho snímku není jen metaforou predátorského prostředí modelingu, ale v závěru jde též o velmi konkrétní, názorný a krvavý akt.

"Chtěl jsem udělat film o lesku a vulgárnosti. A také film o kráse. A přišlo mi, že nejlepší prostředí, kde lze takový film natočit, je svět módy," říká Refn, který jinak módu nesleduje, nikdy nečetl módní časopis a oblečení mu prý kupuje manželka. "Nešlo ale o ironický útok na svět módy, vše v mém filmu je pravdivé. Jen se módní svět občas bere příliš vážně. A nerad se konfrontuje s tím, čím doopravdy je."

Podle Refna je Neon Demon též komedií o tom, že každý se rád dívá. "Všichni rádi hledíme na něco krásného. Zrcadlíme se v kráse a krása pochopitelně zabírá spoustu našeho času. A pak se také lze o kráse, podobně jako o politice, velmi snadno přít."

Když v úvodu Refnova filmu Drive z roku 2011 nastartuje herec Ryan Gosling motor chevroletu a uniká nočním Los Angeles před policejními hlídkami, začíná jeden z nejhypnotičtějších hollywoodských snímků poslední doby. Refnovi se v něm podařilo spojit zdánlivě nesmiřitelné protipóly: romantický a akční snímek. Je něžný i mužný, plný pulzující hudby i praskajících kostí.

"Los Angeles je velmi inspirující město. Hrozně rád tam pracuji. A mám rád celou mytologii kolem Hollywoodu," poznamenává Refn, který se nyní do města vrátil filmem, svým prvním, kde hrají hlavní roli ženy.

Už ze snímku Drive divák podprahově cítil, že se odehrává ve městě, které není zcela skutečné, ale existuje v umělém světě filmových obrazů. A Neon Demon je takřka abstraktní dílo, do jehož formy jako by se otiskl celý svět módního byznysu. Nekonečné bílé či naopak třpytivě barevné prostory ateliérů i zapadlý penzion, jehož správcem je odpudivý, zarostlý Keanu Reaves, představují díky režisérově stylizaci nepřirozené prostředí, do něhož vstoupila jediná přirozená, nekašírovaná kráska. A okolí jí brzy dá tu její krásu sežrat. Doslova.

Ve snímku Neon Demon, který byl premiérově uveden v letošní hlavní soutěži festivalu v Cannes, se stírá rozdíl mezi krásou a odpudivostí i rozdíl mezi žánrovou podívanou a uměním. "Nacházíme se v období, kdy se filmová historie velmi rychle mění," říká Refn. "A to, co se objevuje, je úplně nové plátno. Nelze žít v minulosti, je třeba se vydat vstříc budoucnosti."

Pro Refna je nejcennější, když zachytí zkušenost, a to nejde při psaní scénáře. "Vždy je třeba počkat na to, co uvidí kamera, co provede hudba, co herci. Natáčím chronologicky, protože rád sleduji, jak se mi film sám vynořuje před očima a mění se v něco odlišného. Jde o přirozený vývoj. To je na tvorbě zajímavé. Kdybyste přesně věděli, co se stane, proč byste se vůbec měli snažit," zamýšlí se režisér.

Film

Neon Demon

Režie: Nicolas Winding Refn

Film Europe, česká distribuční premiéra: 23. září

"Digitální technologie přinášejí úplně jiný typ tvořivosti," hledí Refn s optimismem do budoucna. "A jde také o sociologickou změnu, lidé zábavu vnímají jinak. Jsme obklopeni neustálým ruchem v podobě nového a nového obsahu. Budoucnost bude krásná jen tehdy, pokud přijmeme smrt minulosti. Filmový průmysl se však minulosti stále křečovitě drží."

Co se týká minulosti, dánský tvůrce má v oblibě spisovatele Oscara Wilda, jehož dílo podobně jako Refnova novinka pojednává o upřímnosti narcismu. "Kolem toho se vše točí. Krása, narcismus a posedlost vlastní osobou. Což nemusí být nutně špatná věc. Můj film může fungovat jako nádherné zrcadlo naší posedlosti krásou. Evidentně nutí lidi reagovat. A to je podstata tvořivosti. Jde o systém reakcí, nikoliv o otázku, co je dobré a co špatné dílo."