Kdo dostane letošní Nobelovu cenu za ekonomii, se dozvíme až příští měsíc a jména kandidátů jsou tajná. Ale v tipech na příští oceněné se už dlouho objevuje jméno Richarda Thalera, ekonoma z univerzity v Chicagu. (Upozornění: Jedná se o starší text, který vznikl ještě předtím, než Thaler získal Nobelovu cenu)

Ukázal, že ekonomové žijí mimo realitu. Američan Thaler získal Nobelovu cenu za ekonomii

Thaler je označován za jednoho z otců behaviorální ekonomie, tedy disciplíny, která zkoumá "neracionální" chování lidí. V rozhovoru pro HN ale říká, že nemá tohle slovo rád, a tvrdí, že v behaviorální ekonomii jde o to, ukázat oproti standardní ekonomii svět takový, jaký skutečně je.

Výhra v kasinu je problém

"Slovo neracionální naznačuje, že s lidmi je něco v nepořádku," říká Thaler. "Spíše je něco v nepořádku s ekonomy. Myslí si třeba, že každý je schopen zjistit, kolik přesně by si měl spořit na to, aby měl dobrou penzi, a že to dělá. Že lidé jsou superracionální matematičtí géniové a mají perfektní sebeovládání." Podle toho pak standardní ekonomie vytváří své modely. Často to ale ve skutečném světě nefunguje, míní. 

"Určitě by bylo lepší, abychom uměli létat jako ptáci nebo běhat jako gepardi, ale tak to není. Idealizované modely nejsou příliš užitečné, pokud chceme navrhnout politiku pro skutečné lidi," vysvětluje Thaler s tím, že právě behaviorální ekonomie se snaží postihnout chování skutečných lidí a navrhnout podle toho vhodné ekonomické politiky či pobídky.

Behaviorální ekonomie počítá s omezenou racionalitou lidí. Spojila ekonomii s psychologií, od níž se hlavní proud ekonomie odvrátil zejména v minulém a předminulém století ve snaze dostat ekonomii na úroveň exaktních přírodních věd.

%insert_attachment[59500830] priloha.html%

"Studoval jsem třeba takzvaný majetnický efekt," upozorňuje Thaler na jeden z příkladů zdánlivě neracionálního chování, se kterým je třeba počítat. Standardní ekonomie tvrdí, že hodnota věcí je stejná, ať je prodáváme nebo kupujeme. Ale lidé si více cení věcí, které už vlastní, než těch stejných, pokud by je kupovali.

Bojí se ztráty a zřejmě je to vrozené. "Jeden z mých kolegů říkal, že většina zvířat, která neměla majetnický efekt, dávno vyhynula. Tehdy ztráta třeba jídla, které bylo těžké si opatřit jinde, znamenala smrt. Bylo to užitečné. Ale nyní už to takhle nefunguje," uvádí Thaler. Přesto se tak lidé stále chovají.

Jsou podle něj okamžiky, kdy to funguje opačně. I když standardní ekonomie tvrdí, že peníze jsou "bez nálepky", lidé si v hlavě vytvářejí hromádky peněz na různé účely a ty pro ně mají různou hodnotu. Thaler to ukazuje na příkladu kasina. Vyhrané peníze tam lidé považují za prostředky, jejichž ztráta je tolik nebolí. "A když máme různé cenové bubliny, ať již technologické nebo na trhu nemovitostí, lidé se chovají podobně," zdůrazňuje Thaler. 

Peníze, které jim, často jen na papíře, přinesl růst cen nemovitostí či akcií, berou jako vyhrané finance z kasina. Dál je riskantně investují a bublina se nafukuje. "Navíc to živí jejich přehnanou sebedůvěru," popisuje Thaler.

Podle jeho výzkumů se většina lidí považuje za nadprůměrné, pokud jde o burzu či třeba řízení auta. Přicházejí tak další riskantní investice. Nakonec bublina splaskne, přijde krize a lidé prodělají reálné peníze.

Je třeba to zkomplikovat

Standardní ekonomie je přesto velmi užitečná, soudí Thaler. "Funguje to jako měřítko, co by mělo být, a měli bychom přemýšlet, jak se k tomu přiblížit." Podle něj klasická ekonomická věda vytváří racionální modely, protože jsou jednodušší.

"Nyní potřebujeme komplikovanější modely. Máme nové nástroje, počítače, které se samy učí, velká data a to vše nám pomůže lépe porozumět světu," tvrdí Richard Thaler, který vytváří nové ekonomické modely chování lidí na finančních trzích.

Navíc ve svých knihách, třeba i v česky vydaném díle "Šťouch", navrhl, jak lidi postrčit k racionálnímu jednání, ať jde o spoření na penze, utrácení peněz či péči o zdraví.