Kdo v Paříži opustí rušné ulice kolem náměstí Concorde, mine hlučící děti s maminkami v Tuilerijských zahradách a vstoupí do galerie Jeu de Paume, ocitne se v úplně jiném světě. V klidném, romantickém a stříbrném světě Josefa Sudka.

Le monde à ma fenêtre, Svět z mého okna, nebo pro anglické publikum The Intimate World of Josef Sudek, je ve Francii první výstavou od roku 1988, jež uceleně představuje rozsáhlé dílo velikána české i světové fotografie. Byť se jeho snímky často objevují v soukromých galeriích, dále na věhlasných pařížských fotografických salonech i jako žádaná položka na seznamu nejvýznamnějších aukčních domů, na ojedinělou výstavu obsahující 130 Sudkových fotografií si Paříž musela počkat osmadvacet let.

Hlavní zásluhu na přehlídce má Institut fotografie Kanadské národní galerie, která zapůjčila většinu vystavených děl. Po dernisáži 25. září snímky opět zamíří zpět za oceán, kde se spolu s dalšími díly z Uměleckoprůmyslového musea v Praze a ze soukromých sbírek otevřou veřejnosti v Národní galerii v Ottawě.

Být v centru Paříže a prohlížet si známá česká místa viděná optikou Josefa Sudka je výjimečný pocit. Ačkoliv se návštěvník od své domoviny nachází tisíce kilometrů daleko, Sudkovy snímky v něm vyvolávají pocit intimity a blízkosti prostředí.

Mladý Sudek po návratu z první světové války odmítá klasické zaměstnání a jen s jednou rukou − o druhou přišel na bojišti − se věnuje fotografování. V hledáčku má prostředí invalidovny, pražské ulice, přírodu kolem Labe u rodného Kolína. Romantické snímky zachycené na negativech menších formátů s měkkým rozptýleným světlem se téměř podobají tradiční malbě.

Léto plné Sudka

◼ Výstava fotografií Josefa Sudka, která je do 25. září otevřená v pařížském muzeu Jeu de Paume, obsahuje 130 děl českého autora.

◼ Fotografie pocházejí z let 1920 až 1976 a pro pařížskou výstavu je vybírali kunsthistorik Ian Jeffrey, kurátorka Ann Thomasová z Kanadského fotografického institutu při Národní galerii v Ottawě a také český fotograf a historik fotografie Vladimír Birgus. Ten je profesorem na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

◼ Jiné fotografie Josefa Sudka jsou do 18. září momentálně k vidění na výstavě v pražském domě U Černé Matky Boží. Tato přehlídka se jmenuje Milerád budu fotografovati moderně moderní architekturu a na Sudkových dosud nepublikovaných snímcích ukazuje stavby architektů Josefa Gočára, Jaroslava Fragnera, Pavla Janáka, Jana Kouly či Richarda Podzemného.

◼ Další paralelně otevřená výstava se jmenuje V šeru katedrály a přístupná je do 30. srpna v Ateliéru Josefa Sudka na pražském Újezdě.

Následují fotografie z výstavby katedrály svatého Víta, jež jsou pohledem na do té doby uzavřený svět velké architektury, který ještě není uspořádaný a neustále se mění − postupem prací, denní dobou i samotným pohledem autora. Jeho přírodní výjevy zase dávají nahlédnout do surrealistického světa stromů, kořenů a prapodivných vývratů.

Všechny fotografie svorně dokládají Sudkův mimořádný talent pro zachycení světla a unikátní atmosféry. Například jeho soubor, kdy Prahu nafotil Kodakem ve formátu 10 x 30, někdy bývá označován za vůbec nejhezčí ve světovém měřítku. Sudkovo vzdušné panoramatické pojetí české metropole kontrastuje s těmi nejskrytějšími, temnými zákoutími.

Na výstavě v Paříži nechybí ani slavná Sudkova zátiší, která ovlivnila nejednu generaci a nejen českých fotografů. Jako vášnivý sběratel všeho možného měl fotograf nespočet variací k různým, leckdy podivuhodným kompozicím. Kouzelná Sudkova zahrádka je tak komorním prostorem, ve kterém se příroda propojuje se zdánlivě zapomenutými věcmi a kde díky Sudkově magii i opuštěná židle vypráví svůj poutavý příběh.

A co teprve svět viděný oknem Sudkova ateliéru, legendární cyklus, který propůjčil název celé výstavě? Zde autorův osobitý styl dosáhl vrcholu − stylistického i technického. Právě tady se ukázkově vyvažuje precizní kompozice a poetická náplň.

Sklo, často zamlžené nebo pokryté kapkami deště, funguje jako jakýsi filtr, na kterém střídavé zóny ostrosti a neostrosti dávají obyčejnému tématu za oknem nadčasovou krásu. Jednou okno slouží jako graficky zajímavé pozadí pro zátiší uvnitř, jindy se stává téměř abstraktním výjevem samo o sobě.

V této době Sudek opouští zvětšování negativů a začíná pracovat výhradně technikou kontaktu. To znamená, že je výsledná fotografie stejně velká jako původní negativ. Dosahuje tím nejvyšší možné kvality a lepší kontroly nad výsledkem. A naopak roste velikost formátů, které Sudek používá, a pracuje s fotoaparáty pro negativy až 30 x 40 cm.

"Já jsem teda, jak jsem zjistil, skoro nic nedodělal. To je pravda, skoro nic. Jen malounko, co jsem mohl dodělat, a nakonec to ještě není… Nakonec člověk zjistí, že by to s ním mohlo bejt jinak. No, co se dá dělat, aspoň to něco." Tak o svém obsáhlém díle Sudek mluvil. Často velmi sebekritický a nespokojený, vracel se k jednotlivým tématům a zpracováním, měnil svůj pohled na ně a rozvíjel je.

Výstava v Paříži ale znovu plně ukazuje, nakolik komplexní byl jeho způsob vnímání krásy a že je jeho tvorba právem považována za jeden z mezníků moderní fotografie.

Kdo by si nyní chtěl prohlédnout Sudkovy fotografie a nemá příležitost se vypravit do Paříže, nemusí zoufat − v Praze se aktuálně konají dvě fotografovy výstavy, byť poněkud komornější. V Muzeu kubismu v domě U Černé Matky Boží je do 18. září vidět málo publikovaný soubor Sudkových komerčních zakázek, zejména moderní architektury a designu. Jsou provedeny jeho vytříbeným stylem a vymykají se tak běžnému pojetí obchodní a průmyslové fotografie.

Druhá výstava nazvaná V šeru katedrály provází ne tolik známou Sudkovou dokumentací katedrály svatého Víta z protektorátního období, která vznikala pro obrazovou monografii, jež ale nikdy nevyšla. Výstava končí 30. srpna a je k vidění v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě. Tam se koneckonců lze na svět podívat skutečným oknem Josefa Sudka.