Donald Trump to dokázal. Navzdory totální nepřízni médií a části Republikánské strany tento týden získal oficiální stranickou nominaci do voleb na amerického prezidenta. Konzervativní republikáni se tak od soucitného konzervatismu a neokonzervatismu, které přinesly úspěch Georgi W. Bushovi, definitivně obrátili k jednoduchému, až primitivnímu trumpismu.

Ale co za ním stojí a proč ve spojení s ním používat slovo "primitivní"? A je trumpismus dnes něčím − kromě svého nositele − výjimečný, nebo zapadá do protestního proudu takzvané nesystémové politiky, která se po celém světě probudila jako reakce na vnitřní i vnější rozpory globalizace?

Britský deník Guardian v souvislosti s Trumpovým úspěchem psal o pomstě uražených a ponížených obětí globalizace, tedy lidí, kteří na globalizaci, zejména na celosvětově propojené ekonomice, nejen nevydělali, ale dokonce kvůli ní ztrácejí. Nebo si to alespoň myslí. Nejsou schopni využít jejích výhod a potlačit negativa, protože na to nemají nejen talenty a vzdělání, ale ani to není v jejich životním zaměření a postoji.

Ne všichni, zkrátka, mají horizont života za svým dvorem, ulicí či městem. Naopak je obrovské množství těch, kteří v globalizovaném světě žít nechtějí, stačí jim omezený obzor a chtějí udělat vše pro to, aby jim globalizace do domu nelezla − zvlášť když ji tam nezvali.

Jak využít ekonomické úzkosti

Podobně jako lidé, kteří v Británii rozhodovali o vystoupení Británie z Evropské unie, také příznivci Donalda Trumpa často patří k té méně úspěšné části populace, které globalizace příliš nedává, ba mají pocit, že jim přináší vnější konkurenci a bere jistotu práce (v Británii ani ve Státech to ale reálně tak není, protože přistěhovalci vesměs dělají práci, kterou místní nechtějí).

Jsou to lidé, kteří se cítí ekonomicky vyloučeni a dostávají se do nezáviděníhodné pozice nádeníků (prekariát). Jednou jsou a jednou zase nejsou potřeba. Právě to, že využil oné "ekonomické úzkosti", řada komentátorů líčí jako Trumpův úspěch. Byl to on, kdo během kampaně cíleně vracel těmto lidem hrdost a úctu. Elitářský bezohledný konzervativec, jenž prekariát nejen pomáhal ve svém oboru vytvářet, ale který ho také intenzivně zneužíval k vyšším ziskům, se teď stal jeho hlasitým kritikem.

Trumpovi se k politické akci podařilo probudit lidi, kteří se jako politické subjekty dosud necítili. V Americe jsme tak kromě neuvěřitelně populistické kampaně, v níž Trump bez ohledu na podstatu věcí a reálnost slibů využíval vše, co vyvolávalo zájem a přitahovalo pozornost − což je samotné jádro trumpismu, ona primitivní, jednoduchá hra s pozorností a emocemi vzteku a hněvu −, sledovali i něco jako "zrození politiky".

"Politika je především konflikt ohledně společné scény, ohledně existence a vlastností těch, kdo se na ní vyskytují," soudí ve své knize Neshoda francouzský filozof Jacques Rancière, jako by přímo popisoval efekt Trumpovy kampaně. "Politika existuje proto," dodává Rancière o kus dál, "že ti, kteří nemají právo být počítáni jako mluvící bytosti, se za takové počítat začnou a ustaví určité společenství díky faktu, že začnou sdílet společné bezpráví…"

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se