Evropská komise ve středu oznámila, že i přes odpor mnoha států znovu předloží svůj návrh nových pravidel pro takzvané vyslané pracovníky. Třetina členských států Evropské unie se přitom pokusila projednávání návrhu zablokovat takzvanou žlutou kartou. Tou státy požádaly komisi o nové přezkoumání − domnívají se, že si s touto záležitostí jednotlivé země dokážou lépe poradit samy. Komise ale dospěla k opačnému závěru a návrh bude prosazovat dále ve stejném znění.

"Je nutné řešit tento problém, který se týká 0,7 procenta veškeré evropské pracovní síly, na evropské úrovni?" pozastavuje se nad postojem komise europoslankyně Martina Dlabajová (ANO/ALDE), která je stínovou zpravodajkou pro směrnici v Evropském parlamentu.

Návrh se týká zaměstnanců, kteří mají pracovní smlouvu ve své domovské zemi a dočasně je firma vyslala pracovat do jiné členské země. Často jde například o stavební, dopravní nebo finanční společnosti. Firma musí dnes těmto pracovníkům platit nejméně minimální mzdu v dané zemi. To ale není podle eurokomisařky pro zaměstnanost, sociální věci a pracovní mobilitu Marianne Thyssenové dostatečné − navrhuje, aby firma platila "mzdu obvyklou".

"Abychom mohli volný pohyb pracovních sil zachovat, potřebujeme pro to mít podporu občanů. Vidíme, jak v Evropě vzrůstá podpora extrémních politických stran, které evropskou integraci odmítají. Takže jeden z důvodů, proč předkládám změnu pravidel pro vysílání pracovníků, je, aby byl volný pohyb opět akceptován ve všech zemích unie," poukázala na politický rozměr nových pravidel v rozhovoru pro HN na konci dubna Thyssenová. Dlabajová ale upozorňuje, že občané v západních zemích často neví, kdo vyslaní pracovníci jsou. "Polský instalatér není vyslaný pracovník. Mícháme hrušky s jablky," uvádí Dlabajová. I pokud by se tedy pravidla pro vyslané pracovníky zpřísnila, "polští instalatéři" by setrvali a volný pohyb pracovní síly by zůstal politicky stejně citlivý.

Dlabajová také nesouhlasí s tím, aby se zaváděla nová pravidla, když ještě neznáme dopady těch stávajících. Například směrnice o vyslaných pracovnících, která zpřesňuje definici vysílání pracovníků, zabraňuje jeho zneužívání a zvyšuje ochranu zaměstnanců, byla schválena v roce 1996 a nabyla ve všech zemích účinnosti teprve letos. "Pojďme tedy nejprve zhodnotit, jestli nám nějak pomohla. Vyhodnoťme její dopady a pak navrhujme změny," doporučuje Dlabajová.

Zdravá konkurence, nebo sociální dumping?

Změnu pravidel požadují především země jako Francie, Belgie či Německo, ve kterých pracuje nejvíce vyslaných pracovníků z ostatních států unie. Stěžují si, že tito lidé berou práci místním obyvatelům a také snižují platy a zhoršují podmínky pracovníků v oborech, kterých se to týká.

S tím ale mnohé středo- a východoevropské země nesouhlasí. Žlutou kartu kromě České republiky podalo také Polsko, Maďarsko, pobaltské státy, Chorvatsko či Bulharsko s Rumunskem. Podle těchto zemí jde o normální konkurenci na jednotném trhu, a ne o sociální dumping, jak to označují některé západní země.

Podle bruselského think-tanku Bruegel jsou navíc vyslaní pracovníci pouze jednou z možností, jak využívat rozdílů ve mzdách napříč unijními státy. Podobný efekt má například přesun výroby do států s nižšími mzdami nebo dovoz levnějších produktů ze zemí s nižšími výrobními náklady.

Podle návrhu komise by měly firmy dát nově svým zaměstnancům v cizině nejen minimální mzdu v dané zemi, ale zároveň všechny příplatky či příspěvky, které se k dané pozici v zemi vážou. Závazné by pro vyslané pracovníky začaly být také kolektivní smlouvy ve všech hospodářských odvětvích. Pracovníci se budou muset navíc po dvou letech měnit, protože jinak po této lhůtě začnou požívat veškerých výhod a pracovněprávních podmínek hostitelské země. To vše firmám citelně zvýší náklady.

Podle Thyssenové budou mít ale stále velký prostor k tomu, aby byly konkurenceschopné. Například díky tomu, že budou platit i nadále nižší daně i sociální a zdravotní pojištění ve své domovské zemi. Vyloženě pozitivní dopad pak má návrh podle eurokomisařky na zaměstnance, kteří si vydělají více peněz.