Pokud bychom si světové společenství představili jako školní třídu připravenou k focení, pak Čína až dosud neseděla v první řadě, ale stála vzadu. Při focení je to správně, protože velcí umožňují menším, aby byli vidět. Na světové scéně to však neplatí. Vepředu jsou ti silní a velcí, zatímco malí mají štěstí, že vůbec jsou. První řadu obsadil Západ, a tak je jasné, že k proměně aranžmá bude muset dojít na náš úkor. Velkou neznámou je, jak k tomu dojde, je však rozumné připouštět si, že to bude nejenom náročné, ale i potenciálně nebezpečné. Na druhou stranu však není třeba propadat zbytečné skepsi. Čína je nám totiž podstatně bližší, než to na první pohled vypadá. Proč je něco takového možné tvrdit?

Stejné základy moci

Položme si otázku, jakým aktérem v současnosti Čína je. Hodnotově s námi Čína rozhodně nesouzní a vzhledem k její svébytné kultuře a historii se na tom nejspíš nic nezmění. Zároveň si však čínští vůdci uvědomili, že pokud chtějí na světové scéně uspět, musí se do určité míry otevřít. Spektakulární růst ekonomiky, podmíněný a provázaný výstavbou nových továren, silnic, železnic, přístavů atd., je neoddělitelně spjat s aktivním přístupem Číny ke světu.

Samozřejmě že dochází k maximálnímu možnému využití místních lidských i surovinových zdrojů, ale Čína se stala aktérem, který je globálně přítomný. A taková přítomnost vyžaduje určitý způsob "chování".

Nejde přitom o normativní rozměr, o "etiku a etiketu", ale o nezbytnost akceptovat staletími prověřené a verifikované zákonitosti, které každému aktivnímu hráči na globální úrovni, jakým se Čína stala, diktují objektivní geopolitické a geoekonomické zákonitosti.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se