Podobně jako tyto značky i vaše má název, který neprozradí "na první dobrou", že jde o českou firmu. Bylo to schválně?

Alpine Pro

Společnost byla založena v roce 1998. 
Vyrábí a prodává sportovní a outdoorové oblečení, vybavení, doplňky a obuv. 
V roce 2009 se stala oficiálním partnerem ČOV, prozatím do roku 2016. 
Ve fiskálním roce 2013/2014 činily její tržby 530 milionů, výdělky 26 milionů korun. 
V Česku zaměstnává asi 350 lidí, v Číně až 200.

Tenkrát a vlastně i dnes se na to dost hraje. My se k češství hlásíme, propagujeme Česko, ale zaměřujeme se na outdoor, hory. A Alpy jsou vyšší hory vedle nás, takže jsme název spojili. Beru to jako devízu, že se značka velmi povedla.

Začínali jste jako obchodní společnost, nejdříve jste přeprodávali třeba kravaty. Kdy a proč přišel zlom, že se z obchodní stala i výrobní firma?

Někdy před rokem 2000. Dovezli jsme první kolekci lyžařských věcí a během 14 dní, měsíce se všechno prodalo. Mělo to ohromný úspěch. Tím, jak firma rostla, se nabalovaly další věci - třeba jen návrháři. Zpočátku jsme vše dělali sami.

Firmu jste s Vladislavem Fedošem zakládali, když vám bylo 22. Nikdy jste nechtěl být zaměstnancem, vždy jste chtěl podnikat?

My jsme nijak na pilu netlačili. Při škole jsme to zkusili, dobře se to rozběhlo, tak jsme pokračovali. Ale asi je pravda, že jsem chtěl v životě něco zkusit, dokázat. Neříkám, že by mi nějak extra vyhovovalo být něčí zaměstnanec. V mnoha ohledech je to poměrně pohodlné, ale zároveň neříkám, že pro život je nezbytné být podnikatel.

Byli jste studenti VŠE. Připravila vás škola prakticky na podnikání?

Vůbec. Probírali jsme klasické ekonomické teorie, zatímco podnikání v 90. letech bylo živelné a možná i trochu na ostré lokty. Na to nás škola nepřipravila. Ale s Vláďou Fedošem jsme se potkali právě tam, takže i proto byla důležitá.

Jste pořád kamarádi, anebo společné podnikání ten vztah narušilo?

Není to jednoduché. Byly lepší chvíle i horší, ale jde to dál a funguje to. Dovolím si tvrdit, že jsme přátelé, i když na dovolenou spolu nejezdíme, protože člověk chce mít od těch pracovních věcí odstup. Jsme takové manželství - známe se déle, než známe naše manželky.

Říká se, že na rozhodování jsou moc už dva. Má jeden z vás právo veta?

Už jsme rozhodovali i ve větším okruhu lidí a zatím jsme neměli tak stěžejní bod, že bychom se nedovedli dohodnout. Není to o právu veta.

Měli jste období, kdy jste si říkali, že firmu zavřete, že to dál nejde?

Ne, asi jsme se do toho bodu ještě nedostali a doufám, že nedostaneme.

Kolikrát jste dostali nabídku na odkup firmy?

Odhaduji tak desetkrát. Ale nebyly nijak extra konkrétní. Kromě toho: zpočátku jsme nechtěli prodávat a pak, kdybychom se dostali do toho stadia uvažování, nedošla jednání tak daleko.

Na trhu jste přes 20 let. Co se za tu dobu v podnikání zásadně změnilo?

V posledních několika letech nás zaskočilo méně příznivé zimní období. S tak výraznými změnami klimatu moc nepočítáte a obchodu to moc nenahrává, protože vyděláváme především na prodejích lyžařských věcí. Zásadní změny přinesl vstup internetových obchodů a taky diskontních řetězců.

Takže je vaší největší konkurencí Lidl?

Když jsme si dělali výzkumy před 10 lety, vycházeli jsme jako trojka trhu po Adidasu a Nike. Z nového průzkumu, který jsme dělali loni, vyplývá, že nás Lidl přeskočil.

Řeší Češi hlavně cenu? Nebo jsou ochotni si připlatit za technologické novinky?

Trh je hrozně široký. Někdo chce to nejlepší, i když tomu třeba jeho příjem neodpovídá, protože tyhle věci jsou pro něj důležité. Masa trhu - hlavně v období krize - se orientovala hodně na cenu. Teď se zákazník probouzí, krize je pryč, takže i když je cena zásadní, není asi nejdůležitější. Vrací se i důležitost značky. U nás nakupuje nejčastěji člověk ve věku 30 až 45 let. Souvisí to s tím, jak postupně stárneme my - zákazník stárne s námi. Teenageři mají svoje značky, my se do toho trhu ani nepouštíme.

Zkusili jste to?

Trh se profiluje a nemůžeme být všude. Už teď je Alpine Pro rozkročené ne úplně málo a o nějakého zákazníka prostě musíte logicky přijít.

A v tomto případě to bolí nejméně?

To neříkám. Tím, že je to o mladých, je to barevné, trochu bláznivé, hezky se to fotí, bavilo by nás to, ale prostě jsme od začátku v tomto segmentu nebyli. Nejsme teenagerovská či snowboardová značka.

Nechtěli jste to zkusit ani v době ekonomické krize, jako příležitost? Anebo je pro vás horší než krize globální oteplování a teplé počasí v zimě?

Je pravda, že krize je tu třeba čtyři roky, ale pak odejde. Ale globální oteplování je věc, která před lety nastala a bude se další desítky let táhnout. Loňský prosinec byl velmi teplý, prodeje nízké, ale začátek ledna, kdy se ochladilo, byl už zase dobrý.

O kolik vyskočily prodeje v lednu?

V prosinci jsme na prodejnách některé dny neplnili plán klidně o desítky procent. Teď zase o desítky procent přeplňujeme. Kdyby byly zimy stále bez sněhu, tak to na nás vliv mít bude.

Václav Hrbek (42)

Vystudoval pražskou VŠE. Během studií spolu se spolužákem Vladislavem Fedošem založili firmu Alpine Pro. 
Je majoritním vlastníkem firmy, působí v ní jako ředitel designu a realizace. 
Je ženatý, čeká rodinu. Rád běhá, jezdí na kole a běžkách.

Nedávno mi jeden manažer říkal, že v Česku těžko hledal takového výrobce oblečení, aby kvalita byla podobná jako v Číně. Máte stejnou zkušenost?

Myslím, že v Česku technologie na výrobu lyžařského oblečení už prostě není. Neříkám, že jsme byli ve všech továrnách, které připadaly v úvahu, jsou tady někteří šikovní malí výrobci. My jsme oslovili jednu firmu a cena tam byla tak neuvěřitelně vysoká, speciálně u toho lyžařského oblečení proti Číně, že pro našeho zákazníka by cena konečného výrobku byla absolutně neakceptovatelná.

Náklady v Číně vzrostly kvůli novým odvodům na pojištění, sociální zabezpečení. Přesto by tedy byla výroba v Česku dražší? O kolik?

Nejde to říct všeobecně, je to položku od položky. Byl jsem poměrně překvapený, že u lyžařského oblečení je to tolik, ale u funkčního prádla, ponožek, čepic rozdíl není takový. Nechali jsme si zkalkulovat jedny lyžařské kalhoty v české továrně a jen cena za práci, bez materiálu, byla na úrovni naší maloobchodní ceny. Teď kalhoty takzvané střední třídy prodáváme třeba za 2 tisíce korun. Oni tam vyráběli třeba kalhoty pro značku Bogner a jen výšivka tam stála tisíc korun. To ale není úplně pro klasický český trh...

V Česku děláte hlavně hi-tech věci z nejlepších funkčních materiálů, speciálních vláken, bambusu, kukuřice. Čína je tedy pro vás výrobcem obyčejné klasiky do řetězců?

Není to tak úplně rozdělené. V Česku sice děláme malosériové hi-tech věci, ale v Číně kromě běžných věcí děláme i novinky z velmi funkčních materiálů. Čína je celosvětově největší oblastí, kde se nové materiály objevují, i když něco vzniká i tady - třeba liberecká univerzita je na to skvělá. Hromadná výroba je na Tchaj-wanu, v Koreji, Americe.

Dovedete si představit, že v Číně vůbec vyrábět nebudete?

I to se může stát, kdyby životní úroveň Číny výrazně rostla, musel by se textilní průmysl přesunout do jiných zemí. Výrobní ceny by se vyšplhaly tak vysoko, že by se jiným značkám a firmám v Číně nevyplatilo šít jako nyní.

Jedna věc je přesun výroby do jiných zemí, velkým tématem jsou teď ale uprchlíci. Umíte si představit, že je zaměstnáváte v továrně někde v Česku?

A myslíte, že bychom mohli uprchlíkům platit nižší mzdu, než se platí v Česku současným švadlenám? Těžko! Budete asi překvapená, ale švadleny tady berou podobné peníze jako čínský dělník, možná menší. A samozřejmě jeho cena není jediný vstup do toho výrobku.

Kdybychom tu chtěli dnes vyrábět lyžařské oblečení, museli bychom vše dovážet z ciziny. Možná ne knoflíky, ale od membrán přes materiály po výplně, to všechno musíte dovézt, což stojí peníze. Tam je všechno na jednom místě. A produktivita čínského dělníka je tak vysoká, že i když může být dražší, kusů za směnu udělá víc. Takže zase jeho vyšší mzda znamená více kusů.