Miliardář Elon Musk nedávno prohlásil, že plně funkční auto bez řidiče představí jeho firma Tesla do tří let. Předběhne tradiční automobilky?

Nemyslím. Jde o zajímavý pionýrský projekt, ale pokud by měla firma dodávat na trh určitý objem aut, nestačí skvělé nápady. Je potřeba zvládnout sériovou výrobu za rozumnou cenu, což se spíš podaří tradičním automobilkám.

Kvůli autům bez řidiče bude nutné změnit legislativu a to určitě neproběhne ze dne na den. Automobilky tak získají čas, aby případně dohnaly konkurenci, jako jsou Tesla nebo Google. Když máte desetiletí zkušeností s konstruováním a testováním aut, není složité inovativní nápady napodobit, vymyslet vše trochu jinak, a hlavně levněji.

Zdeněk Hanzálek (48)

- Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Doktorskou práci obhájil na Univerzitě Paula Sabatiera v Toulouse a na ČVUT.
- Působil ve výzkumném centru LAAS CNRS v Toulouse a na Národním polytechnickém institutu v Grenoblu.
- V roce 2000 se vrátil do Česka a založil na Fakultě elektrotechnické ČVUT oddělení průmyslové informatiky, které vede.
- V roce 2004 spoluzaložil firmu Merica, zaměřenou na vývoj optimalizačních algoritmů.
- V letech 2012 až 2014 vedl také oddělení vývoje softwaru v Porsche Engineering.
- Od roku 2012 je profesorem.

Pracujete s dalšími vědci na vývoji auta bez řidiče. Zapojily se do projektu i firmy?

Podílí se na něm italská firma Magneti Marelli, což je vedle společností Bosch nebo Continental jeden z největších dodavatelů řídicích jednotek do aut. Tyto firmy se pak ucházejí o zakázky v automobilkách.

Co má na starosti tým lidí z ČVUT?

Vyvíjíme systém, který má autonomní řízení umožnit. Půjde hlavně o zpracování dat z velkého množství senzorů, jako jsou kamery, radary, čidla k odhadování vzdálenosti. Zatím se taková data zpracovávají odděleně, jenže je potřeba zpracovat veškerá data najednou a pak z nich vybírat potřebné informace.

Experimentální vozy mají běžně místo kufru nebo i na sedadlech spolujezdců velké výkonné počítače a další techniku umožňující zpracovávat obrovské množství dat. Jenže tyto systémy jsou drahé, objemné a spotřebovávají hodně energie. Naším úkolem je vyvinout malé, ale zároveň spolehlivé zařízení schopné zpracovat velké objemy dat. Navíc musí obstát v prostředí automobilu, kde se potýká s vibracemi, prachem, výkyvy teplot a elektromagnetickým rušením.

Už dnes však autonomní systémy řidičům pomáhají a obří počítače na zadních sedačkách nemáme.

Stávající zařízení řeší v porovnání s plně autonomním autem relativně snadné úlohy. Vůz bez řidiče bude muset zvládnout velmi komplexní situace, navíc za proměnlivého počasí.

Třeba dnes používaný adaptivní tempomat udržuje nastavenou rychlost a zároveň bezpečnou vzdálenost od vozu před vámi. V podstatě tedy stačí sledovat jedno auto. Kdyby měl vůz bez řidiče například předjíždět, musí se podívat dozadu, dopředu, do protisměru, odhadnout rychlost aut v okolí, což je mnohem komplexnější úkol.

Nebo jiný příklad: dnešní systémy zvládnou rozpoznat zhruba 95 procent dopravních značek, které auto míjí na silnici. Ve zbytku případů systém třeba kvůli špatnému počasí nebo umístění značky selhává. Jenže aby na silnici skutečně mohlo vyjet auto bez řidiče, musíte dosáhnout téměř stoprocentní úspěšnosti. Zlepšení o pár procent však bude vyžadovat, abychom na paralelních počítačích zpracovali v reálném čase několikanásobně více dat.