Příjemnou změnu pro klienty bank a družstevních záložen (kampeliček) přináší začátek roku 2016. Limit pro zákonné pojištění vkladů se v určitých případech zvyšuje na dvojnásobek dosavadního stavu. Česko tak reaguje na směrnici Evropské unie.

Základní hranice pojištění – vklady do 100 tisíc eur (zhruba 2,7 milionu korun) pro jednoho střadatele u jedné finanční instituce – platí i nadále. Ve výjimečných případech ale lidé nově mohou využít limit 200 tisíc eur (kolem 5,4 milionu korun).

Vyšší hranice se použije při specifických životních situacích – jde zejména o transakce, které obvykle probíhají jednou platbou vysoké částky. Pro příjemce je komplikovanější rozdělit ji hned na účty u více finančních institucí, aby celou částku pokrylo základní pojištění. Vyšší ochrana ale potrvá jen tři měsíce od připsání platby. Částky nad 100 tisíc eur je pak tedy i nadále bezpečnější rozložit mezi více institucí.

Až do 200 tisíc eur jsou nyní pojištěny příjmy, které člověk získal z prodeje soukromé nemovitosti určené k bydlení. Zvýšený limit se uplatní také u dědického řízení nebo vypořádání společného jmění manželů při rozvodu.

Dalšími výjimkami jsou jednorázová výplata z penzijního fondu třetího pilíře (bývalého penzijního připojištění) nebo výplata pojistného plnění kvůli invaliditě či smrti.

Výjimka se vztahuje také na odstupné, odbytné nebo odchodné podle pracovněprávních předpisů. Posledním případem je pak pojistné plnění či odškodnění za újmu utrpěnou v důsledku trestného činu nebo neoprávněného rozhodnutí o vazbě, trestu a ochranném opatření.

Při určení částky 200 tisíc eur vycházelo ministerstvo financí hlavně z údajů o cenách nemovitostí.

Podle statistik by měl stačit pro 90 až 95 procent všech transakcí s rodinnými domy a byty v Česku. Evropská směrnice pouze obecně stanoví, že limit má být vyšší než základních 100 tisíc, konkrétní částku nechává na jednotlivých státech.

Tři měsíce před krachem

Vyšší pojištění se vztahuje jen na částky, které přišly na účet během tří měsíců před takzvaným rozhodným dnem.

Tím je zjednodušeně řečeno krach banky či záložny – tedy den, kdy Česká národní banka vydala oznámení o neschopnosti finanční instituce dostát svým závazkům. Majitel účtu, který chce výjimku využít, se pak musí do dvou měsíců od krachu přihlásit Fondu pojištění vkladů a dodat požadované dokumenty.

HNBYZNYS NA TWITTERU

Byznysovou rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Nejpozději do čtyř měsíců od rozhodného dne musí fond oznámit, zda jeho žádost uznal, a další podrobnosti ohledně výplaty. Ta má začít také nejpozději do čtyř měsíců od krachu instituce. (Pokud jde o základní limit pojištění, tedy 100 tisíc eur, musí fond zahájit výplatu do dvaceti dnů, od poloviny letošního roku se lhůta zkrátí dokonce na sedm dnů.)

Fond pojištění vkladů původně preferoval variantu, podle níž by se tyto výjimečné platby musely evidovat průběžně hned při připsání na účet. Tím by se zamezilo zneužití při zpětném prokazování a nehrozily by následné soudní spory mezi klienty a fondem. Podle ministerstva financí a bankovní asociace by to ale přineslo zvýšené náklady a komplikace pro finanční instituce i jejich klienty, v naprosté většině by navíc šlo o případy, kdy krach nehrozí.

Svatby ne, odstupné teoreticky ano

Oproti unijnímu návrhu nezahrnula česká úprava do vyššího limitu příjmy související se svatbou, typicky věno či svatební dary. Podle ministerstva financí je totiž nelze prokázat takovou listinou, která by byla dostatečně věrohodná a obtížně zneužitelná.

Navíc v porovnání s předchozími případy je u "svatebních příjmů" výrazně snazší dohodnout si jejich rozložení na více účtů do různých bank.

Právě na přesném vymezení událostí a dokladů, kterými se bude nárok prokazovat, trvaly během přípravy zákona jak Česká bankovní asociace, tak Fond pojištění vkladů. Zákon stanoví, jaké dokumenty jsou v konkrétních případech třeba – jde o doklady z katastru nemovitostí, rozhodnutí soudu o dědictví nebo vypořádání společného jmění manželů, potvrzení pojišťovny a podobně.

"Do seznamu zvýšených náhrad jsme chtěli zahrnout pouze ty, které jsou explicitně požadovány směrnicí (nemovitosti) a ty, u kterých je původ vkladů dokládán veřejnou listinou," říká Renáta Kadlecová, ředitelka fondu, který se od letošního roku stává součástí Garančního systému finančního trhu.

Jako potenciálně zneužitelné vidí fond případy odstupného při ukončení pracovního poměru, kdy stačí potvrzení od zaměstnavatele. Tato výjimka se ale nakonec do zákona dostala. Vyšší limit je přitom podle fondu nadbytečný i proto, že odstupné je v drtivé většině případů výrazně nižší než základní limit pojištění, tedy 100 tisíc eur (2,7 milionu korun).

Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2013 by zákonné odstupné nemělo v 98 procentech případů dosahovat více než 960 tisíc korun. Více dostávají jen nejlépe placení zaměstnanci, nebo jde o dobrovolně vyplácené odstupné nad rámec zákona, typicky "zlaté padáky".

Podle údajů ministerstva financí ke konci roku 2014 evidovaly čtyři velké, dvě střední a dvě malé banky průměrně okolo tří tisíc účtů, jejichž denní zůstatek překračoval 100 tisíc eur. Nelze však určit, kolik z nich by případně mohlo splňovat nárok na výplatu zvýšené náhrady – zřejmě by jich bylo výrazně méně.

Zkušenosti Fondu pojištění vkladů po krachu družstevních záložen od roku 2011 ukazují, že klientů, kteří měli uloženo více peněz než limitních 100 tisíc eur, byl velmi malý počet – maximálně v řádu desítek osob. Fond ale připouští, že v případě krachů bank by těchto lidí bylo více než u kampeliček.

Bez penzijních fondů

Do Fondu pojištění vkladů přispívají ze zákona všechny banky, stavební spořitelny a družstevní záložny. Ke konci listopadu disponoval částkou 28,8 miliardy korun.

Systém pojištění vkladů v Česku se i nadále netýká penzijních fondů (třetího pilíře, tedy bývalého penzijního připojištění). Evropská směrnice to nechává na rozhodnutí jednotlivých států. V tuzemsku jsou pojištěny "jen" vklady v bankách, družstevních záložnách a stavebních spořitelnách.

Podle ministerstva financí by zařazení penzijních fondů sice zatraktivnilo tuto formu spoření, zvýšilo by ale náklady penzijních společností, což by v důsledku mohlo znamenat zdražení pro klienty. Komplikace ohledně určení výše vkladu by přinesla například i průběžně se měnící hodnota úspor investovaných do cenných papírů. Dosavadní ochrana penzijního spoření je podle ministerstva dostatečná – jde zejména o "garanci nezáporného zhodnocení" u starých fondů nebo povinné oddělení peněz klientů od majetku penzijní společnosti (jsou uloženy vždy u jiné banky).