Na nádraží švýcarského městečka Erstfeld, v kantonu Uri, už delší dobu visí plakát s nápisem Hledáme kompars. Vítáni jsou všichni zájemci různého věku. Přednost mají zdatní muži, neboť ve filmových záběrech jim připadne role razičů tunelu a řemeslníků. Naproti tomu bez šance jsou všichni s nápadně obarvenými vlasy nebo tetováním.

Proč to všechno? Erstfeld se důkladně chystá na slavnostní otevření Gotthardského železničního tunelu plánované na začátek června příštího roku. Povede dále na jih do Bodie, což je městečko v italsky mluvícím kantonu Ticino, tedy Tessin. Čeká se na 1200 hostů, včetně zahraničních politiků.

Velkorysý dárek Evropě

Tunel je totiž stavba, která ovlivní dopravu skoro v celé Evropě. Gotthardský tunel je součástí projektu AlpTransit, k němuž se Švýcarská konfederace zavázala v dohodě o tranzitní dopravě uzavřené s Evropskou unií v roce 1992.

Gotthard bude svými 57 kilometry vůbec nejdelším železničním tunelem na světě. Náklady financované z veřejných zdrojů dosahují 18,2 miliardy švýcarských franků. V přepočtu podle současného kurzu to odpovídá 455 miliardám korun. Tuto velestavbu si Švýcaři odhlasovali v celonárodním referendu v roce 1992. Ale stále je předmětem politických debat, hlavně kvůli vysokým nákladům.

Jak odpoví Itálie a Německo

Kromě Gotthardu se staví ještě Cenerijský tunel, jež se má otevřít během roku 2020. Naproti tomu od června 2007 již slouží tunel Lötschberg. "Švýcarsko svými třemi tunely financovanými z vlastní kapsy přispívá k tomu, aby se Alpy v budoucnu již nemusely překonávat, ale jenom se jimi projíždělo," uvádí v listu Neue Zürcher Zeitung Alessandro Fattorini ze Spolkového úřadu pro dopravu.

Jak dodává, švýcarský příspěvek evropské dopravě bude mít opravdový význam pouze tehdy, pokud sousední Německo a Itálie rozšíří přepravní kapacitu navazujících železnic. Jenže uvedené země v modernizaci železniční dopravy za Švýcarskem zaostávají, poznamenává list Die Welt.

GOTTHARDSKÝ ÚPATNÍ TUNEL

Nový Gotthardský tunel má podle něj veliký význam hlavně pro spolkové země Bavorsko, Hesensko a Severní Porýní-Vestfálsko, odkud se každý rok přepravují miliony tun nákladů do italské Lombardie, Piemontu a Emilia-Romagny.

Na své si přijdou i zvídaví turisté

V útrobách Alp, jejichž geologická stavba projekt značně komplikuje, se nerodí jenom tunel se dvěma tubusy, ale současně celé "technické městečko". Zahrnuje únikové cesty, větrací šachty, kabelové trasy a další zařízení. Nové dopravní srdce Evropy má také vlastní vodní zdroj elektřiny.

Švýcarsko, zaujímající významné místo také v mezinárodním cestovním ruchu, pamatuje i v Gotthardském tunelu na turisty. Stavbaři pro ně vyhloubili dutinu, ze které budou moct přes silné sklo pozorovat čilý provoz v tunelu. Osobní vlaky v něm mohou dosahovat rychlosti až 250 kilometrů za hodinu. Pro pasažéry cestující z Německa přes Curych do italského Milána to představuje značnou časovou úsporu.

Alpy už více než 130 let pomáhá překonávat starý Gotthardský železniční tunel dlouhý 15 kilometrů, který byl proražen v nadmořské výšce kolem 1100 metrů. Stavěl se v letech 1871−1881 pod vedením švýcarského inženýra Louise Favreho, který zemřel na infarkt uvnitř tunelu v roce 1879.

Budoucnost tohoto "staříka" je zatím nejistá. Předpokládá se, že ho budou využívat jen těžké nákladní vlaky, které jsou pomalé a zdržovaly by provoz v novém úpatním tunelu.

Gotthardský tunel se stal inspirací pro dvě jihoamerické země. Argentina a Chile plánují prorazit pod Andami tunel dlouhý skoro 53 kilometrů. Měl by přispět především ke zvýšení vzájemného obchodu. Na rozdíl od švýcarské stavby bude financován výhradně ze soukromých zdrojů.