Psychologové z brněnského Centra dopravního výzkumu napravují pomocí speciálních kurzů silniční piráty. U lidí, kteří skončili kvůli arogantní jízdě, přestupkům nebo zločinům na silnicích ve vězení či pod dohledem probační a mediační služby, rozvíjejí pochopení, zodpovědnost a empatii.

Pokud výchovný program zaměřený na řidiče, kteří se opakovaně dopouštějí přestupků, podpoří poslanci, měl by začít platit od roku 2017.

Program přiblížila na pondělní konferenci projektu Repado Veronika Kurečková, psycholožka z Centra dopravního výzkumu, která s nebezpečnými řidiči v programech pracuje už pět let, a Petr Zámečník, dopravní psycholog a koordinátor výzkumu.

Jak velký problém je silniční pirátství a jak ho bude projekt řešit?

Zámečník: Víme, že zhruba půl procenta nejrizikovějších řidičů je zodpovědných za asi pětadvacet procent nehod a úmrtí na silnicích. Takže by náš program řešil pětadvacet procent nehod. Nejrizikovější piráty sice nepochytáme všechny, ale v nějaké dlouhodobější časové perspektivě by se mělo podařit tyto lidi převychovat nebo selektovat z dopravy.

Kurečková: Spousta lidí si myslí, že silniční pirát je nebezpečný proto, že neumí jezdit. Není to tak, spousta z nich umí výborně ovládat svůj vůz, ale neuvědomují si rizika. Ti lidé se chovají nebezpečně, protože nejsou zvyklí o tom přemýšlet. Není moc způsobů, co s nimi dělat. Ani represe většinou nemá efekt. Tyto kurzy přinášejí možnost, jak s nimi pracovat zevnitř, jak měnit jejich postoje. A změny jsou trvalé. Není to tak, že odejdou z kurzu a po půl roce všechno zapomenou. Naopak vidíme, že se vyvíjejí dál. Jsou lidé, se kterými je těžké hnout, zvlášť v rámci krátkého programu. Ale pak jsou takoví, kterým může program hodně pomoci. My dnes odhadujeme, že pokud sníží kurzy recidivu přestupků na polovinu, může to znamenat třeba sto padesát ušetřených lidských životů. 

Koho přesně by se měly rehabilitace v budoucnu týkat?

Kurečková: My bychom rádi, kdyby se do budoucna tyto rehabilitace týkaly všech lidí, kteří přijdou o řidičský průkaz. Těch, kteří spáchají závažné dopravní přestupky, nebo dokonce trestné činy v dopravě, nebo taky lidí, kteří opakovaně dělají zdánlivě méně závažné přestupky, a tím pádem přijdou o řidičský průkaz.

Posledních pět let jste vytvářeli a testovali programy pro řidiče. Kdo se pilotáže účastnil?

Kurečková: Programy probíhají ve třech větvích, první jsou ve věznicích s lidmi, kteří spáchali opravdu závažné trestné činy. Ti mají dlouhý a hloubkový program, který má zajistit, aby už nikdy nic takového neudělali, až vyjdou z vězení. Potom jsou to lidé, kteří jsou pod dohledem probační a mediační služby, což jsou pachatelé závažnějších trestných činů v dopravě, kteří se ještě do vězení nedostali. Většinou je to spojené s alkoholem za volantem. Pak máme programy pro širokou veřejnost, kam chodí lidé s nižší hladinou alkoholu než jedno promile, což je přestupek, který také vede ke ztrátě řidičáku. Občas se tam objevují řidiči, kteří mají problémy při psychologickém vyšetření. A část lidí jsou dokonce i dobrovolníci, kteří sami vnímají, že jejich řízení není úplně bezpečné, nebo je jejich okolí donutí. Ještě se tam mohou objevovat ti, kteří přišli o řidičák a jezdili bez řidičského oprávnění, tím pádem skončili ve vězení.

Kolika lidí se to tedy týká?

Kurečková: Ve vězení je to několik desítek, u nás máme zhruba sto lidí, u kterých jsme to testovali. Máme kolem 30 lidí, kteří prošli individuální terapií, a pak dalších deset skupin pro skupinovou terapii.

Jak samotné testování vypadá?

Kurečková: Na začátku jsme měli čtyři sezení po třech hodinách. Ale potom jsme se rozhodli to rozšířit, protože se ukázalo, že to nestačí. V současnosti je to pět setkání po čtyřech hodinách plus sedm hodin zážitkového kurzu první pomoci. Což má preventivní rozměr v tom, že si začnou účastníci uvědomovat, jaké jsou následky jejich rizikového chování. Také to má pozitivní efekt – jsou lépe schopni zasáhnout, pokud se někdy dostanou do situace, kdy jsou svědky nebo účastníky dopravní nehody.

Co přesně je náplní těch setkání?

Kurečková: První sezení o šesti až dvanácti lidech se zaměřuje na představení účastníků skupiny, na jejich očekávání a obavy. Druhé setkání je hlavně o rekonstrukci toho deliktu, třetí je zaměřené na alkohol, což je problém řady našich účastníků. Dokonce i těch, u nichž nebyl příčinou odebrání řidičáku. Takže řešíme, co všechno ovlivňuje hladiny alkoholu, odbourávání, jak si vypočítat hladinu a co vlastně alkohol za volantem způsobuje. A poslední je zaměřené na tvorbu jejich osobní strategie změny. Toho, co teď udělají a jak to udělat, aby v budoucnu, až dostanou zpátky svůj řidičský průkaz, to už nezopakovali. Cílem je zabránit tomu, aby to udělali znovu. Jde o to, aby byli co nejvíc otevření, aby se tam cítili dobře a mohli o tom přemýšlet.

Jaké jsou zatím výsledky vašich kurzů?

Kurečková: Ukazuje se, že asi 97 % lidí je velmi spokojených, tvrdí, že jim to pomohlo. Zhruba u 75 % vidíme, že se postoje hodně mění. Po půl roce si je pozveme a zeptáme se jich, jak se mají, jak řídí, co dělají. Z lidí zařazených v našem programu nebyl zatím nikdo přistižen při dalším přestupku. Otevřeně ale říkám, že asi dva z nich nám přiznali, že pravidla čas od času poruší, ale ještě je nikdo nechytil. Vzhledem k tomu, že se dnes recidiva pohybuje mezi 30 a 60 procenty, budeme rádi, když se nám ji podaří snížit na polovinu a bude třeba 15 %. To je náš cíl, který zatím naplňujeme lépe, než jsme si naplánovali. Ale abychom měli konkrétní čísla, o která se můžeme opřít, měl by být program plošně zavedený.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Pomocí čepic s diodami a magnetických rezonancí zkoumají vědci v brněnské laboratoři CEITEC, co se děje pirátům silnic v mozku. Zapracujete to do svého projektu?

Kurečková: Spolupracujeme s nimi, nyní se snažíme dostat grant na to, abychom mohli zkoumat, jak působí naše programy na řidiče nejen v rovině chování, ale i v rovině jejich mozkových funkcí. Jak se na nich odráží působení programů na rozvoj empatie a žádoucích postojů. Snažíme se zjistit, co to dělá s jejich centrální nervovou soustavou.

Budou si procedury financovat piráti silnic sami?

Zámečník: Tyto náklady nemůže nést stát. Kromě toho, že by bylo nepřijatelné společensky, že se dotují recidivisti, je to součástí výchovy k zodpovědnosti za svoje chování. A zároveň je to trest za to, že něco takového způsobili. Jednu osobu přijde skupinový kurz zhruba na devět tisíc korun, individuál bude dražší.

Jak jste se v projektu inspirovali zkušenostmi ze zahraničí?

Zámečník: Inspirovali jsme se státy, kde to funguje nejlépe na světě – Německem a Rakouskem. K těm se budeme moci přiblížit až za nějakou dobu. Inspirací nám bylo také Španělsko a Švýcarsko, kde mají systém nejvíce propracovaný. Mají největší podrobnosti, návody, jak a co dělat, koho vzdělávat, kdo to může dělat. A pak Slovensko, kde jsou programy od roku 2011 a jsou nám kulturně nejbližší. Od nich jsme brali takové ty praktické rady a tipy, jak s implementací. Programy všude v Evropě, Americe a Austrálii fungují desítky let, takže nebyl důvod, proč stavět na zelené louce.