Prvotní vytvoření pevného právního rámce, až poté dokončení privatizace a finální změny systému z centrálně plánovaného na tržní. Myšlenkám Jana Švejnara se při porevoluční privatizaci příliš nenaslouchalo. Sám by se podle svých slov rád dozvěděl, jak to bylo s lidmi, kteří v privatizaci získali velké výhody. Další velké rozhovory naleznete zde.

Jan Švejnar

Jan Švejnar se narodil 2. října 1952 v Praze, v roce 1970 odjel z Československa a v roce 1981 získal americké občanství. Sepsal pravděpodobně první transformační návrh.Vybudoval pod Karlovou univerzitou úspěšné Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI). V roce 2009 založil think-tank IDEA. Vedle toho stále přednáší v USA, nyní jako profesor na Kolumbijské univerzitě.Do českého veřejného života se několikrát vrátil. V roce 2008 prohrál prezidentský souboj s Václavem Klausem. A o rok později se ucházel o post českého eurokomisaře. Opět neúspěšně.

HN: Pamatujete si, co jste dělal 17. listopadu 1989?

Byl jsem v Americe a sledoval jsem vývoj událostí. Očekával jsem to, protože situace se vyhrocovala i v ostatních zemích. Takže samozřejmě jsem pociťoval nadšení a velká očekávání.

HN: Co jste v té době vlastně dělal?

Učil jsem na Pittsburské univerzitě a právě tam jsem vedl výzkum střední a východní Evropy a potažmo všech rozvojových zemí. Takže když to prasklo, sedl jsem a měsíc psal stať Strategie ekonomické transformace Československa, která tu pak i vyšla. Říkal jsem si, že bude potřeba plán, podle kterého by se centrálně řízená ekonomika přeměnila na tržní a kapitalistickou.

HN: Vaše představa byla formulována poměrně precizně, ale nakonec se vůbec neprosadila. Jak to? Vznikl hned od počátku konflikt s lidmi okolo Václava Klause?

Ne. Nejprve jsem strategii prezentoval čistě akademické obci ekonomů. Pak si to poslechla v únoru v Kolodějích skoro celá vláda, ale nebyl tam právě Václav Klaus. Zorganizoval to tehdy Vladimír Dlouhý, byl tam guvernér národní banky Josef Tošovský a většina ministrů.