Mladá programátorka se ve známé IT společnosti stala vedoucí významného projektu. Zvládala práci sice úspěšně, ale s vysokým vypětím a častými přesčasy. Nedokázala odmítat nové úkoly. Jednoho dne přišla do práce, sedla před počítač a rozplakala se. Zhroutila se. Vyhořela.

"Rozhodla se zkusit psychoterapii a po šesti měsících se do práce vrátila, ale už ne na vedoucí místo. Podobně jako jiné psychické problémy má i vyhoření v českém prostředí bohužel stále negativní nálepku, lidé  se o něm bojí hovořit, zaměstnavatelé jim v jejich situaci nepomáhají," tvrdí psychiatrička a koučka Jana Peclová, která se syndromem vyhoření zabývá přes deset let.