Situace na trhu práce je v posledních dnech horkým tématem. Mnoho diskusí se však až příliš točí pouze kolem míry nezaměstnanosti. Pro oněch 590 tisíc lidí, kteří si hledají práci, je nynější stav samozřejmě více než špatný.

Avšak z pohledu nedávné minulosti si trh práce nevede zas tak bídně. Navíc několik dalších ukazatelů naznačuje, že potenciál na snížení nezaměstnanosti v budoucnosti je relativně solidní.

Ale pěkně popořádku. Nejprve je nutno si uvědomit, jak hluboká krize nás v posledních letech zasáhla. Z tohoto hlediska bychom se měli spíše divit, že nezaměstnaných není více.

Dnešních zhruba 7,2 % nezaměstnaných (počítáno dle metodiky ILO a publikováno ČSÚ) je, po několika letech hlubokého ekonomického propadu a jednom roce chudokrevného růstu, stále o téměř jeden procentní bod nižší než nezaměstnanost v letech 1999–2007.

V těchto letech však ekonomický růst dosahoval v průměru zhruba 4 procenta. Z tohoto hlediska je na tom tedy trh práce stále neobyčejně dobře.

HNByznys na facebooku

/klikem na ikonu vstupte na profil/

Z hlediska budoucího potenciálu je nutno vzít v úvahu, zda nedochází k odlivu pracovních sil do neaktivity a zda oněch 590 tisíc nezaměstnaných tvoří pro firmy atraktivní nabídku práce využitelnou v momentě, kdy se podaří nastartovat ekonomický růst.

Potenciální pracovní sílu a tím i výkon ekonomiky lze měřit mírou ekonomické aktivity, neboli součtem zaměstnaných a nezaměstnaných ve vztahu k celkovému počtu obyvatel. V posledních letech tato míra mírně vzrostla ze 70 procent v roce 2008 na dnešních 73 procent.

To naznačuje, že lidé zatím neztratili zájem o hledání práce a potenciální pracovní síla se tak "nescvrkává".

Práci často hledáme déle než rok

Pro zachycení atraktivnosti nabídky práce se lze podívat na dva ukazatele. Jedním je podíl dlouhodobě nezaměstnaných, čili těch, kteří si hledají práci déle než jeden rok. Pokud je tento podíl vysoký, tak i solidní ekonomický růst bude mít co dělat, aby míru nezaměstnanosti stáhl dolů. Je to dáno tím, že firmy se poněkud zdráhají najímat lidi, kteří byli dlouho mimo pracovní proces.

Na českém trhu práce si dnes zhruba každý druhý nezaměstnaný hledá práci déle než jeden rok (před třemi lety to byl zhruba každý třetí). Toto číslo samozřejmě není ideální, ale stále je to výrazně méně než v růstových letech 1999–2008 (tehdy dlouhodobě nezaměstnaných bylo 70 %). Pro srovnání, 50 procent je také průměr v celé EU a například i v Německu, kde je nezaměstnanost o poznání nižší, je tento podíl 48 procent.

Vyšší míra nezaměstnanosti není po krizi výjimečná

Druhý ukazatel, kterým lze nahlížet na vhodnost nezaměstnaných pro danou poptávku na trhu práce, je tzv. Beveridgeova křivka. Ta křivka zachycuje vztah mezi počtem nezaměstnaných a počtem volných pracovních míst.

Pokud dojde k vnějšímu posunu křivky, čili nárůstu počtu volných pracovních míst bez souběžného poklesu míry nezaměstnanosti (jak tomu bylo v posledních letech v USA), je to náznakem nesouladu mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce.

Taková situace je problematická zejména proto, že zvýšení poptávky po pracovní síle není doprovázeno odpovídajícím poklesem nezaměstnanosti a ekonomickým růstem. Je to dáno tím, že firmy, které by rády najímaly, si jednoduše nejsou schopny najít vhodné kandidáty.

V případě české ekonomiky se nic podobného neděje. Naopak, Beveridgeova křivka se posunula o něco doleva, což značí snížení nesouladu na trhu práce a tím větší potenciál pro snazší tvorbu pracovních míst.

Český trh práce není v ideálním stavu. Dobrá politika zaměstnanosti a snahy o zvýšení flexibility pracovního trhu budou vždy více než vítány. Přesto, vyšší míra nezaměstnanosti po tak hluboké krizi není ničím výjimečným. Navíc mnoho dalších ukazatelů naznačuje, že potenciál do budoucna se zdá být relativně solidní.

Pokud se alespoň trochu podaří nastartovat ekonomický růst, budoucnost českého trhu práce by nemusela být až tak bledá.

Autor textu je odborným asistentem na Institutu makroekonomie a ekonometrie na Univerzitě v Bonnu.