Jana Švenková: Na kvóty pro ženy nevěřím, na některé pozice je naopak těžké najít muže

Když byl syn malý a chodila jsem pro něj do školky, některé učitelky mi dávaly najevo, že jsem nemožná matka kariéristka, protože jej vyzvedávám jako poslední, říká Jana Švenková, od roku 1996 partnerka v pražské pobočce auditorské společnosti Mazars. Přímo v prostředí byznysu se ale s předsudky nesetkala.

Jana Švenková letos zasedá v porotě projektu HN TOP 25 žen českého byznysu. "Kandidátky budu posuzovat v celkovém kontextu. Zajímají mě dlouhodobé ekonomické výsledky firmy pod vedením dané ženy, její manažerské techniky, ale také její osobní příběh a osobnost," říká.

HN: Měla jste v sobě vždycky ambici působit na vedoucím místě, nebo to spíše vyplynulo?
Nemyslím si, že bych někdy měla vyloženě ambice být šéfkou. Spíš mi šlo o to uplatnit odborné znalosti a předávat nabyté zkušenosti dál, v týmu spolupracovníků. Po šesti letech intenzivní práce ve svém oboru jsem v roce 1996 dostala nabídku, která se neodmítá - vést oddělení auditu v české pobočce mezinárodní firmy Guerard Viala, předchůdce dnešní společnosti Mazars.

HN: Když jste se dostala na manažerský post, jak jste to jako žena vnímala? Musela jste se nějak "poprat" s mužským světem a mužským vnímáním byznysu?
Nevnímala jsem žádný problém. Koneckonců, partnerství ve společnosti mi nabídl muž - tehdejší ředitel společnosti. Vím, že jsem tuto nabídku dostala pro své odborné znalosti a zkušenosti. Při své práci jsem měla vždy velkou podporu a maximální důvěru.

HN: Narážela jste jako žena ve vedoucí pozici na nějaké bariéry nebo předsudky, třeba i od některých žen?
Když chodil syn do školky a později do družiny, setkávala jsem se spíše ze strany učitelek s hodnocením nemožná matka, kariéristka, protože své dítě vyzvedávám jako poslední. Jak jsem s překvapením zjistila od svých mladších kolegyň, zdá se, že tento předsudek přežil až do dneška. Neřekla bych ale, že je to bariéra, která platí jen pro ženy. Muži řeší stejné dilema.

HN: Některé manažerky, ale třeba i političky v rozhovorech často zmiňují, že ženy to mají v přístupu k vedoucím funkcím těžší, že musejí být mnohem schopnější než muži, aby se někam dostaly. Souhlasíte s tímto názorem?
Setkávám se s velmi talentovanými a schopnými ženami. Od nich často slýchám, že zejména v typicky mužských profesích, ve firmách s velkým podílem mužů, musejí ženy dokázat, že se po odborné stránce mužům vyrovnají a jsou schopné všechny technické problémy vyřešit. Teprve potom dosáhnou uznání a respektu. To však podle mě platí pro jakoukoliv profesi. Také já jsem musela ukázat, že jsem odborně schopná řešit profesní otázky a situace, jinak bych nedostala nabídku stát se společníkem mezinárodní firmy.

HN: Proč je podle vás v českých firmách stále málo žen na vedoucích místech?
Troufám si říct, že jedním z důvodů nižšího procenta zastoupení žen na vrcholových manažerských pozicích je kultura celé české společnosti a její nezájem hledat neobvyklá řešení, která by matkám na mateřské umožnila práci na zkrácený úvazek a návrat na stejnou pozici. Řada žen upřednostní rodinu a vzdá se na delší čas, anebo navždy, možnosti dále rozvíjet své nabyté znalosti a schopnosti. Je to škoda i z toho důvodu, že jejich vzdělání, které stát draze zaplatil, zůstává pro celou společnost nevyužito. Tím je ovšem zároveň ovlivněn poměr mužů a žen, v jakém se ucházejí o manažerské pozice.

Dalším důvodem, proč je žen na manažerských pozicích málo, může být i jejich nízká sebedůvěra a přístup: na to nemám, to nezvládnu. A v neposlední řadě potřeba být se svými dětmi a se svojí rodinou. A to se zase dostávám k tomu, co jsem již říkala, k tomu by jim celá společnost měla vytvořit vhodnější podmínky. Ale musím říct, že v tomto směru jsou už vidět pokroky, například trend budování firemních školek.

HN: Kladete při obsazování pracovních pozic ve vaší firmě důraz na rovnoměrné zastoupení mužů a žen v týmech?
Výběr našich zaměstnanců podléhá přísným pravidlům. Kandidáti procházejí několikakolovým výběrovým řízením včetně testů. Vedle vzdělání posuzujeme odborné znalosti, pečlivost, jasnost ve vyjadřování a také schopnost zapadnout do týmu. To jsou atributy, které sledujeme u všech kandidátů. Z nich si pak vybíráme ty nejlepší bez ohledu na to, zda jde o ženu, nebo muže. Záleží tedy na tom, v jaké míře ženy projevují o nabízené pozice zájem. V rámci některých profesí máme většinu žen a je naopak obtížené na tyto pozice získat muže. Přitom jde o nadprůměrně placené práce na českém trhu.

HN: Souhlasila byste se zavedením povinných kvót pro zastoupení žen ve vedoucích funkcích firem, jak se o tom nyní uvažuje například v Německu?
Osobně na kvóty nevěřím. Věřím na odhodlání lidí, na jejich touhu uspět a něco dokázat a na prostou lidskou slušnost. Jsem přesvědčená, že pozitivní příklady a celospolečenská podpora žen, které mají zájem pracovat v manažerských pozicích, jsou mnohem efektivnější a přirozenější než zavedení povinných kvót.

HN: Jak hodnotíte TOP 25 žen českého byznysu? Může tento projekt změnit náhled společnosti i lidí v podnikatelském prostředí na zastoupení žen v managementu?
Tématu uplatnění žen v českém podnikatelském prostředí se věnuji již řadu let, zabývám se podporou a veřejnou propagací úspěchu českých manažerek-podnikatelek. Soutěže, jako je zmíněný žebříček Hospodářských novin, považuji za důležité ne proto, aby se poukazovalo na úspěch jako takový. Smyslem těchto soutěží by mělo být ocenění pracovitosti, píle a charakteru osobnosti manažerek. Myslím si, že by se mělo věnovat více pozornosti vyhledávání nových osobností. Čím více takových dobrých příkladů bude zveřejněno, tím lépe. Česká společnost dobré vzory stále potřebuje.

HN: Už víte, podle čeho budete jako jedna z porotkyň kandidatury žen posuzovat? Na co budete klást největší důraz?
Jednotlivé kandidátky budu posuzovat v celkovém kontextu. Zajímají mě dlouhodobé ekonomické výsledky firmy pod vedením dané ženy, její manažerské techniky, ale také její osobní příběh a osobnost. Přála bych si proto s každou z nich se osobně setkat. Ze zkušeností vím, že bez osobního setkání je hodnocení jednotlivých kandidátek mnohem těžší.