Touha být mladý a úspěšný je přání, které mnoha lidem vydrží až do pozdního věku. Zatímco mládí se na člověku pozná relativně snadno, úspěch se hodnotí o poznání hůře. Nepozná se ani podle vizáže, ani ze způsobu oblékání, ani z toho, čím člověk jezdí, kde bydlí, a už vůbec ne z toho, jakou má kancelář.

Může být malá, s jedním počítačem, kupou knih a velkou zelenou tabulí, na niž se ještě pořád píše křídou. Takovou má špičkový vědec, expert na teorii strun Martin Schnabl. V podobné sedává i Michal Bauer, teoretický ekonom s mezinárodními ambicemi v oblasti řešení světové chudoby. Jen na tu tabuli se už píše fixem.

Brňačka Martina Blahová, generální ředitelka Student Agency, při pobytu v Praze úřaduje jen ve strohé kanceláři u odstavné koleje na Smíchovském nádraží. Václav Muchna, ředitel softwarové firmy Y Soft, kromě toho, že pravidelně létá po celém světě, kde má jeho firma pobočky, sídlí v Brně a novináře do pražské „nereprezentativní kanceláře“ raději ani nezve a dává přednost setkání ve městě.

Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš naopak disponuje honosnou přijímací místností a kanceláří, v níž by se málem dala hrát házená. Aby ne, když sedí v bývalé budově socialistického parlamentu, později Rádia Svobodná Evropa. A k Leoši Novotnému, majiteli dopravce LEO Express, zase pasuje kancelář v moderní administrativní budově, v níž nechybí ani dvojice sedaček, na nichž zadnice návštěvníka může okusit, jak pohodlné bude cestování jeho vlaky.

Týdeník Ekonom s touto šesticí mladých a úspěšných Čechů mluvil nejen o jejich práci, ale především o tom, co sami považují za úspěch a jaký na něj mají recept. A také o tom, jak vnímají současnou českou společnost, jak vidí politiku či stav světové ekonomiky a jak z toho ven.