Premiér Španělska Mariano Rajoy z konzervativní Lidové strany (Partido Popular) dlouho odmítal, aby španělská vláda „nalila“ další peníze do bank, jež se potýkají s nedostatkem likvidity.

Už tento týden se však toto tvrzení zřejmě přidá na seznam kroků, jež Rajoyova vláda dlouho odmítala, aby se  nakonec pod tlakem ekonomické situace odhodlala je přijmout.

Ochotu k původně odmítanému kroku připustil Rajoy v pondělí v rozhovoru s rozhlasovou stanicí Onda Cero.

"To poslední, co bych udělal, by bylo někam napumpovat nebo někomu půjčit veřejné peníze. Pokud to ale bude nutné, nezdráhal bych se to udělat. Udělaly to i jiné evropské země."

Opatření podle premiéra budou téměř jistě oznámena po páteční schůzi kabinetu.

Špatný stav bankovního sektoru budí obavy o zdraví celé španělské ekonomiky a často se zmiňuje i jako hlavní důvod, který by mohl vést k tomu, že země bude nucena požádat o mezinárodní finanční pomoc.

Těsně před oznámením je prý záchrana finančního ústavu Bankia, který je ze všech bank zřejmě nejvíce zasažen dopady krize na španělském realitním trhu. Španělský list El País napsal, že pomoc bance bude zahrnovat i velkou hotovostní injekci a změny v řízení banky.

Španělské regiony balancují na pokraji bankrotu. Vláda v nich chce zasáhnout - čtěte ZDE

Z čela banky odchází bývalý šéf MMF

Krátce po Rajoyově vystoupení v rozhlase oznámil svou rezignaci právě prezident Bankie Rodrigo Rato, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu v letech 2004-2007. 

Rato svou rezignaci zdůvodnil tím, že by měla usnadnit připravované změny. Jde o „nejvhodnější krok pro tuto společnost,“ nechal se slyšet.

Odstupující prezident banky se také chce vyhnout různým spekulacím o účelovosti vládního rozhodnutí. Podle španělského deníku El Mundo totiž své odstoupení zdůvodnil také tím, že nechce, aby „byla podpora banky z veřejných peněz vnímána jako krok, který má pomoci osobě spojené s Lidovou stranou“.

Sám Rato je totiž členem této partaje a v letech 1996-2004 působil v jejích barvách jako ministr financí a vicepremiér tehdejší vlády.

Krok španělské vlády se může setkat s velkou nevolí veřejnosti. Mnohým občanům se totiž nelíbí, že zatímco si oni musí „utahovat opasky“, z veřejných peněz jsou zachraňovány „nezodpovědné banky“. Napumpování peněz do bankovního sektoru je přitom podle mnohých ekonomů nezbytné pro ekonomické uzdravení země.