Davy zákazníků se v supermarketu doslova perou o to, kdo z nich první uchvátí lahev jedlého oleje nabízeného "v akci". Televiznímu reportérovi se přitom koupěchtivý muž svěřuje, že do boje povolal i svého vnuka, protože k mání je jen pět lahví zlevněného oleje na zákazníka.
Takhle se tedy chová český spotřebitelský národ v době, kdy z anketních průzkumů vychází, že už delší dobu preferuje především kvalitu potravin a nevybírá si zboží jen podle ceny.
Podobných falešných mýtů kolem českých potravin a obchodních řetězců najdeme více. Týdeník Ekonom analyzoval ty nejfrekventovanější. S cílem spíše provokovat k diskusi, než razit jednoznačná tvrzení. Ukazuje se totiž, že skutečnost není černobílá, ani pro byznys s českým jídlem neplatí nějaké "univerzální pravdy".
1. Mýtus: Jíme horší "humus" než za komunistů
Ten dnešní gothajský salám už se nedá jíst, levný eidam taky ne, chleba vám za den zplesniví nebo naopak ztvrdne. Jídlo je horší než za bývalého režimu.
Tato a podobná emotivní kritika kvality, valící se dnes na české potraviny ze všech stran, spatřuje příčinu problému i v jednom opravdu reálném faktu: přestaly totiž platit bývalé státní normy, které za bývalého režimu určovaly složení většiny základních potravin. A podle kritiků vede takové ponechání výroby potravin bez pevných státem nařízených receptur právě k tomu, že salám je už úplně bez masa a chleba se dělá bez kvásku.
Jaká je realita? Především jsou kritické názory podmíněny notnou dávkou nostalgie. Ne snad paušálně po "zlatých časech za bolševika", ale vzpomínka dnešního padesátníka, jak si dal v osmnácti letech (někdo i dříve) v hospodě své první pivo a k tomu gothaj s cibulí, a jak to úžasně chutnalo - ta může být opravdu velmi emotivní. Ale sotva je racionální.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
