Je to už známá věc: Američané se za prací stěhují daleko více než občané Evropské unie. Jako nejčastější důvod se uvádí jazyková různorodost, v Evropě tradičně velká (EU má 23 oficiálních jazyků).
I v rámci Kanady je mobilita pracovních sil daleko větší než mezi frankofonním Quebecem a anglofonním zbytkem země.
Podle studie Nicoly Fuchs-Schündeln z Univezity ve Frankfurtu a Kevina Bartze z Harvardu jazykové hranice předpovídají překážky při stěhování daleko lépe než hranice státní.
Na to lze namítnout, že naučit se cizí jazyk není takový problém. Důkazem jsou třeba středoevropané v čele s Čechy a Poláky pověstnými jazykovou přičinlivostí. S úplným otevřením pracovního trhu pro občany osmi nových členských zemí EU loni v květnu se značně zjednodušil proces najímání pracovníků v sousedním Německu, prakticky jediném motoru růstu eurozóny.
Češi nemají potřebu odcházet do Německa
Podle dostupných statistik německého úřadu práce našlo v Německu práci od května 2011 do konce letošního ledna 63 tisíc lidí z nových zemí EU. Čísla za jednotlivé země jsou dostupná pouze do září 2011. Za uvedených pět měsíců přibylo v Německu jen něco přes 4 100 Čechů. Většina z nich přitom přes hranice denně dojíždí a stěhování neplánují.
Z domu na hypotéku se stěhuje těžce
Překážky migrace se objevují v dalších formách, které v různých zemích eurozóny hrají různě důležitou roli. Pro uchazeče o práci z nových členských zemí byl od roku 2004 největší pobídkou mnohonásobně vyšší příjem v porovnání s domovinou. Jenže platové rozdíly v rámci eurozóny jsou mnohem menší. Motivaci ke stěhování snižují i výhodné balíčky odstupného a štědrá podpora v nezaměstnanosti. Vlády na periferii eurozóny se snaží systém vyplácení podpor změnit, ale naráží na tvrdý odpor odborů.
Dalším zádrhelem při migraci za prací mohou být podmínky na realitním trhu. Nejde jen o nemožnost odstěhovat se z na hypotéku pořízeného bytu či domu, který mezitím ztratil polovinu hodnoty. Odrazovat mohou i transakční náklady. Statistiky OECD ukazují, že náklady na prodej/koupi domu v Řecku, Itálii a Španělsku činí 10-15 % hodnoty nemovitosti. Ve Spojených státech je to zhruba 5 %. Řada zemí svým občanům navíc dopřává dotované komunální bydlení, s nímž se leckdo jen nerad loučí. Španělsko v rámci posledního úsporného balíčku subvence na bydlení výrazně omezilo, ale rozpočtové problémy mohou pro vládu zvýšit atraktivnost daně z nemovitosti, která by mohla likviditu na realitním trhu opět spíš omezit.
Problémy s rozdílnými penzijními systémy
V boji za větší mobilitu má zatím velké zásluhy Evropská komise, která dnes a denně volá po větší propustnosti trhů a harmonizaci sociálního a pracovně-právního zákonodárství. Úřední šiml ale stěhování stále dost komplikuje, třeba když přijde řeč na penzijní systémy. Se změnou země pobytu mohou pracovníci přijít o část zasloužených důchodových benefitů nebo o možnost nechat si odpracované roky započítávat do schémat v mateřském státě. Nejednotně aplikované zdanění důchodů zase pro mnoho potenciálních migrantů znamená riziko dvojího zdanění. Nedávno Komise vyzvala k možnosti „vyvážení“ národních příspěvků v nezaměstnanosti, aby odstěhovavší se lidé měli méně starostí při hledání práce v jiné zemi.
Další bariérou jsou profesní požadavky na kvalifikaci. Podle unijní legislativy by mělo získání kvalifikace v jedné zemi automatický znamenat způsobilost pro vykonávání povolání ve všech ostatních členských státech. V praxi je pro uznání třeba proplést se pavučinou lokálních regulí a vyhlášek. Proč například německá auditorská komora neuznává mezinárodní zkoušku ACCA platnou všude po světě? Jen na sedm z osmi set profesí, které rozlišuje Komise, lze podle OECD automatické uznání v EU skutečně aplikovat. V roce 2011 Komise navrhla tzv. profesní kartu, která by obsahovala všechny relevantní údaje o svém nositeli. Zatím s ní příliš nepokročila.
Na překážky lze narazit i ve veřejném sektoru. Některé pozice jsou občanům cizí státní příslušnosti stále zapovězeny, a to i mimo „citlivé“ rezorty typu obrany a bezpečnosti. V roce 2005 tak v Británii působilo jen 2,5 % učitelů-cizinců, což je ale stále mnoho v porovnání s Portugalskem (0,7 %), Řeckem (0,4 %) nebo Itálií (příliš malý počet na zaznamenání). Změnit situaci nebude lehké, navzdory růstu poptávky po vzdělání v němčině v periferních ekonomikách eurozóny.
Evropané nebudou při stěhování za prací nikdy tak volní jako Američané. Mezeru však lze zmenšit a měnová unie k tomu bude stále více tlačit. Hlavním dějištěm strukturálních reforem je dnes sice středomořské křídlo, ale i jádro eurozóny může občanům EU mnohé usnadnit.
Autor: Václav Trejbal, Patria Online
(Zdroj: The Economist, iDnes, ČTK)