Téměř všichni investoři se zaměřují na dluhy v Evropě. Každý den vyčkávají na nové a nové zprávy od politiků, kteří tuto záležitost řeší již druhým rokem a stále bez výsledku. Pardon. Výsledek je to, že čím déle se s řešením čeká, tím bude nákladnější a bolestnější. Jednou ale k němu musí dojít.

Je to obdobné jako s rakovinou v lidském těle – čím později se začne s léčbou, tím je nákladnější a někdy i nevyléčitelná. Státy Řecko, Irsko a Portugalsko se nejsou schopny na trhu financovat. Výnosy 10tiletých dluhopisů Itálie již přesahují hranici sedmi procent a financování Itálie a Španělska je ve velmi vážném stavu.

Tanečky okolo dluhů se dějí i v USA. To ale sleduje již méně investorů. Před pár týdny dosáhl dluh v USA výše ročního HDP. Tím se poměr dluhu k HDP vyrovnal 100 procentům.

Ovšem téměř nikdo si nevšímá dluhu v Japonsku. Zde je ticho po pěšině neboli “tichá voda břehy mele“…

Japonsko se tak dál vesele zadlužuje a své problémy neřeší již řadu let. Drží tak několik NEJ (co se dluhu týče). Přitom desetileté japonské státní dluhopisy nesou pouhé neskutečné jedno procento! Co se v Japonsku děje? Jak je jeho dluh vysoký? V čem drží primát? Proč je výnos dluhopisů pouze jedno procento? Jaká je budoucnost Japonska? Proč si hedgeové fondy, které spekulovaly na pokles japonských dluhopisů, vylámaly zuby?