Za zadlužené Řeky nikdo zázrak neudělá, nám pomohly škrty, říká estonský premiér

Evropská centrální banka ani nikdo jiný zázrak nepřinese. Lidé v Řecku a jinde, kde mají problémy, musejí začít pracovat sami, řekl Andrus Ansip, premiér Estonska, země s nejnižším zadlužením v EU a nejčerstvějšího člena eurozóny.

HN: Viděno dnešníma očima, bylo moudré pro Estonsko spěchat do eurozóny? Udělali byste to znovu?

Ano.

HN: Proč?

Po pádu Lehman Brothers nebyli zahraniční investoři ochotni v Estonsku investovat. Padesát procent investic přichází ze sousedních zemí, ze Švédska a Finska. Investoři se obávali možné devalvace estonské koruny. Osmnáct let jsme měli zafixovaný stejný kurz. Nezměnili bychom to, ale bylo hodně drbů. Teď je Estonsko znovu atraktivní a příliv investic se obnovil, tvoří se nová pracovní místa, nezaměstnanost klesla o polovinu za poslední rok a půl. A vytváří se nový vývoz a HDP roste velmi dobře, ve třetím čtvrtletí o 7,9 procent. Normální lidé mají také jistotu, protože drtivá většina půjček byla už předtím v eurech. Předtím byli nervózní.

HN: Jste čtvrtá nejmenší země eurozóny. Máte dostatečný vliv na rozhodování, když dvě největší země, plus možná Itálie, jasně udávají tón?

Efektivní rozhodování je nutné všude, i v eurozóně. Jen dvě země v EU se během krize nedostaly přes krizovou hranici zadlužení, Švédsko a Estonsko. Teď jsou to ještě další tři země. Dvaadvacet členských států není schopno plnit kritéria paktu růstu a stability. Když hovoříme o rozhodování, tak mluvíme o silnějších regulacích. A když hovoříme o posílení regulací, tak my zase říkáme, že ti ostatní by měli dodržovat, co slíbili. Dvaadvacet států kritéria paktu nedodržuje.

HN: Jak to vypadá za zavřenými dveřmi během rozhodování na summitech eurozóny? Kdo dělá největší potíže?

Po každém summitu EU nebo schůzce G20 se objevují titulky: "Příliš pozdě, ne dost." Nemůžeme očekávat řešení krize od summitů. V Unii můžeme pouze pomoci těm zemím, které jsou nyní uprostřed krize, můžeme jim dát půjčky s jasnými podmínkami, abychom na ně vytvořili tlak. Ale řešení této krize je v rukou řeckého lidu, řeckého parlamentu.

HN: Jak se odehrává diskuse kolem nyní horkého tématu, role Evropské centrální banky a návrhu, aby se stala věřitelem poslední instance? Kdo je pro a kdo je proti?

Estonsko bylo na tuto krizi velmi dobře připraveno, stále máme rezervy ve výši dvanáct procent HDP z dob růstu, nejnižší zadlužení. Ale po Lehman Brothers jsme i my museli škrtat veřejné výdaje, udělat strukturální reformy, zvýšit věk odchodu do důchodu na 65 let, liberalizovat pracovní právo. Byli jsme schopni vstoupit do eurozóny. Loni i letos jsme měli rozpočtový přebytek. Náš soused Lotyšsko byl ještě před třemi lety v hluboké krizi. Ale vláda Valdise Dombrovskise udělala skvělou práci, tvrdé škrty a reformy. Příští rok bude jejich deficit 2,5 procent. Proč by něco takového mělo být možné v Lotyšsku a ne v Řecku? Proč čekat nějaké zázraky od Evropské centrální banky či odkukoli jinud? Lidé v Řecku a jinde v problémech musejí rozhodnout sami, nikdo za ně zázrak neudělá. V Estonsku lidé rozuměli tomu, že je třeba škrtat v rozpočtu a zvyšovat daně, někde jinde tomu nerozumí.

HN: Váš liberální kolega Richard Sulík na Slovensku má podobný názor, ale odmítl navýšit záchranný fond EFSF a padla kvůli tomu vláda. Jaký je rozdíl mezi jeho a vaším přístupem?

Neznám podrobně jeho názory. V Estonsku jsme přistoupili k EFSF a přistoupíme k ESM, protože je pro nás jasné, že je třeba pomoci jiným, když jsme schopni to udělat. Předtím jsme dostali pomoc od našich partnerů, když jsme ji opravdu potřebovali, takže nyní ji můžeme oplatit. Hovoříme o silně podmíněných půjčkách. Řekové musejí propustit lidi ze státního sektoru, snížit mzdy, privatizovat, to jsou podmínky, za kterých dostanou pomoc.

HN: Objevují se názory, že EFSF nebude posílen, jak se plánovalo, ale že eurozóna počká na vznik stálého záchranného mechanismu ESM...

… Začít s ESM o rok dříve, než se plánovalo, je v našem zájmu. Je pružnější, je trvalý. Dřívější spuštění ESM podporuji, ale nejsem si jistý, že budeme schopni to udělat.

HN: V pondělním tisku a ve středu oficiálně se objevily tři návrhy Evropské komise o eurobondech a řešení dluhové situace unie. Jaký je váš názor na eurobondy?

Diskuse o eurobondech je špatná, protože někteří prohlašují, že jsou proti nebo pro, ale nevíme, o jakých eurobondech hovoříme. Většina těch, kteří říkají, že jsou proti, má na mysli bondy, které zahrnují i ty země, které jsou dnes v problémech a které by se tak dostaly k levnějším půjčkám, a někdo to musí zaplatit. Nemyslím, že ti, kteří budou to riziko platit, to chtějí udělat zadarmo. Východisko je jasné: musíme si navzájem více důvěřovat a musíme plnit kritéria paktu růstu a stability, tedy své sliby. Když bude fiskální politika hlouběji propojena, tak víc zemí bude ochotno o eurobondech diskutovat. Kdyby bylo možné vytvořit největší světové trhy se státními dluhopisy v Evropě, tak by to bylo velmi atraktivní pro penzijní fondy, pro investory. Nechci proto úplně na začátku hned říkat ne.

HN: Jsme opravdu na křižovatce, jak se někdy v médiích hovoří, že buď bude hlubší integrace, nebo vznikne dvourychlostní Evropa, případně se eurozóna či Unie rovnou rozpadne?

Hlubší integrace je potřeba. Většina Estonců volila vstup do EU kvůli vyšší bezpečnosti. Víme, že to není NATO, ale Unie na počátku byla také jen projektem na udržení míru. A ruské jednotky odešly z Estonska v roce 1994. Druhý důvod je ekonomický. Do unie jde 70 % našeho vývozu. Silné euro a eurozóna je také naším zájmem. Jsme připraveni spolupracovat hlavně s těmi, kteří chtějí v integraci postupovat rychleji, ne s těmi, kteří zůstávají pozadu. Ale jsem proti vytvoření stabilních bloků uvnitř EU. Třeba v případě společného trhu je 27 či eventuálně 28 až 29 nejlepší řešení. V posledních letech vozíme ze summitů EU špatné zprávy o krizovém řízení. Ale víc bychom se měli věnovat společnému trhu a svobodám, protože silná EU je v našem zájmu.

• Diskuse
• Celkem 198 příspěvků