Československé stroje v Rusku: Potopený parník, letadla a pomník pro tatrovky

Nákladní vozy, letadla, lodě. Desítky tisíc velkých dopravních prostředků prodávalo Československo za socialismu do Sovětského svazu. Ještě dnes tam tisíce z nich, v různých stavech opotřebení, slouží. I potopený parník Bulgarija, na kterém v neděli ve Volze utonula více než stovka pasažérů, postavily československé loděnice, nejspíše ty v Komárnu.

"Ano, tak na 99 procent," říká Ivan Trautner, šéf Českých loděnic. "Obecně je stav plavidel v Rusku špatný. I ty nejstarší české lodě (Bulgarija byla postavena v padesátých letech) by ovšem ještě mohly splňovat všechny normy, kdyby procházely pravidelnými servisy," dodává Trauter.

ČSSR dodávalo i plovoucí bagry a čerpadla

Podle Trautnera československé loděnice dodaly mezi 50. - 80. lety do Ruska téměř 550 různých plavidel. Osobní lodě ovšem byly ve výrazné menšině. "Většina všech lodí navíc byla a je provozována na Sibiři, nebo v podobně náročných oblastech a o to dříve podléhají opotřebení. Jejich běžná životnost se počítá na desítky - v průměru zhruba 40 let," uvádí Trautner.

Z Československa se do Ruska dodávala především technická plavidla – plovoucí bagry a jeřáby na dolování písku ze dna řek, plovoucí čerpací stanice, které zásobovaly vodou bavlníkové plantáže. První z nich do Ruska dorazily někdy v padesátých letech, v sedmdesátých letech pak prošly modernizací.

"Ještě v devadesátých letech jsme zaznamenávali zájem o servis a náhradníly, díly, dnes už ne. Je to pravděpodobně kvůli tomu, že ty lodě už neexistují, nebo dosluhují,“ říká Trautner.

fotogalerie: Stroje exportované do SSSR

Legendární tatrovky mají v Rusku pomník

Mnohem "robustnější" postavení v Rusku než československé lodě si získly nákladní automobily Tatra. Podle údajů kopřivnické automobilky jich do tehdejšího SSSR bylo v letech 1945 až 2006 vyvezeno celkem 89 860, drtivá většina z nich samozřejmě v období komunistického režimu.

"Jednalo se o těžké nákladní vozy určené do extrémně chladného či extrémně horkého počasí," uvádí Lucie Prachmanová z tiskového oddělení firmy.

Mimořádnou oblibu si v Rusku a v ostatních zemích SSSR získala Tatra 111 (vyráběla se do roku 1962). Rusové ji proto daleko na východě v Magadanu postavili pomník. Tatrovky údajně jen na Sibiři postavily na 80 procent tamějších cest. Podle automobilky jich dodnes v Rusku jezdí kolem 14 tisíc. "Životnost našich vozů v Rusku je zhruba 30 let, vozy tam servisujeme i dodáváme náhradní díly," říká Prachmanová. Pro srovnání: v současnosti vyrobí Tatra kolem tisíce nákladních vozů ročně.

Československý L 410 jako náhrada za ruský An-2

Byl jediným letadlem zahraniční výroby a konstrukce, který měl ve své době v letovém parku sovětský Aeroflot. Letoun L 410 z Kunovic už vznikal na "objednávku" trhu v SSSR. Země potřebovala nahradit již zastaralý dvouplošník AN-2 a úkol byl svěřen "spřátelené" zemi. V Kunovicích tak vzniknul dvoumotorový letoun primárně určený pro přepravu pasažérů (letadlo jich pojme až 19). L 410 poprvé vzlétl v roce 1969.

Dodnes jich bylo vyrobeno kolem 1100 kusů, téměř tisíc z nich se prodalo do Ruska. "Odtud se později prodávaly do různých zemí hlavně Afriky nebo Jižní Ameriky, dnes tak létají takřka po celém světě," uvádí Miroslav Pešák z firmy Aircarft Industries, která dnes "čtyřistadesítky" v Kunovicích vyrábí. Letoun skvěle vyšel vstříc požadavkům pro ruské podmínky. Je nenáročný na údržbu, dobře snáží velké výkyvy teplot. "Navíc umí přistávat a vzlétat na kratších letištích s nepříliš kvalitním povrchem," vysvětluje Pešák. Aero stroje dodnes servisuje. "Často se stane, že přiletí stoj i na takzvanou těžkou údržbu," doplňuje Pešák.

Shodou okolností se jen před pár dny jeden stroj L 410 zřítil na severovýchodním pobřeží Brazílie, při neštěstí zahynulo šestnáct lidí.

Rusové chtěli jen cvičné stroje, pro boj měli vlastní stíhačky

Sovětský trh se stal dominantním odbytištěm i pro československá letadla určená pro armádu. Letouny L 29 Delfín či L 39 Albatros byly primárně určeny pro státy takzvaného východního bloku, Sovětský svaz jich ale odebral jasnou většinu.

Podle Aera Vodochody, které stroje vyrábělo z celkem 3,5 tisíce vyrobených L29 (výroba začala v roce 1963), jich do SSSR zamířily dva tisíce, nástupnických Albatrosů (začátek výroby 1974) ze zhruba 3 tisíc kusů v největší zemi světa skončilo zhruba dvě třetiny. "Dodnes jich tam léta kolem tří stovek, kolem půl tisíce jich je "uzemněných"," říká Vladimír Coufal, Business Development Director Aera Vodochody.

Po rozpadu Sovětského svazu se spousty strojů prodaly do zahraničí, jen ve Spojených státech (ve vlastnictví soukromníků) je jich několik stovek. "Nikdo pořádně neví kolik a kde jich skončilo," říká Coufal. L 39 je dodnes nejrozšířenějším cvičným vojenským letadlem na světě.

V Rusku ani na Ukrajině nicméně Aero mnoho "svých" strojů neservisuje.

"Mají na to vlastní kapacity. Tyto stroje byly navíc z části vyráběny z ruských dílů. Většinou opravujeme letadla v Tádžikistánu, Uzbekistánu nebo Kazachstánu," uvádí Coufal. Aero u svých letadel nabízí program výrazného prodloužení životnosti program takzvaný SLEP (Service Life Extension Program). Zajímavostí je, že druhým největším zahraničním odběratelem L39 byla Libye. Zatímco do SSSR směřovaly jen cvičné stroje, arabská země si objednávala většinou bojové verze.

• Diskuse
• Celkem 57 příspěvků