Stavební spoření: omezení, nebo zastavení?

reklama

Co tedy vládní prohlášení o stavebním spoření obsahuje? Strana 4 ze 42stránkového dokumentu říká:

Státní podpora stavebního spoření bude omezena na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv. U nových smluv pak bude omezeno použití finančních prostředků výhradně na účely bydlení.

Na prvním místě je nutné zdůraznit, že vládní prohlášení - stejně jako koaliční smlouva - vznikaly bez diskuse se stavebními spořitelnami, to znamená těmi nejzasvěcenějšími, i když také nejzainteresovanějšími institucemi problematiky. S tím je třeba jej také číst a vnímat. Prohlášení vyjadřuje politickou vůli, názor a určitý záměr vlády. Nejde však o analyticky podloženou studii, která by se zabývala dopady navrhovaného záměru. Ty však lze v hrubých rysech dovodit poměrně snadno. Text má dvě věty - dva základní záměry a důsledky, které se bohužel v jednom společném bodě protínají. Pojďme se na ně postupně podívat.

1. SNÍŽENÍ STÁTNÍ PODPORY

Stát se rozhodl uspořit na výdajové straně rozpočtu také prostřednictvím omezení podpory stavebnímu spoření. Plánuje a v navrhované legislativě se již snaží realizovat snížení státního příspěvku, podle aktuálnějších návrhů maximálně na 2000 Kč všem, tj. i současným klientům. Tento přístup je minimálně vzato právně diskutabilní a mnoho lidí se zcela logicky ptá, kdo se obrátí na Ústavní soud k posouzení tohoto přístupu. Tuto otázku ponechme stranou, i když je klíčová, patří primárně do rukou moci soudní.

V případě, že bude aplikována, vysílá stát jasný signál, že jím garantovaná schémata neplatí a lidé - i podle vyjádření některých politiků - nemohou počítat se stabilními podmínkami. Nedivme se, že pak někteří ekonomičtí experti upozorňují, že zejména mladí lidé málo spoří. Proč by spořili, když je stejně nakonec může někdo o peníze připravit? Tento signál je nebezpečným precedentem pro celý finanční sektor. Přijde snad později na řadu třeba penzijní připojištění? Nebo co se rozhodne stát zdanit příště? Dále se raději držme ekonomických důsledků vládního záměru.

DALŠÍ DOPADY

Dopad snížení státní podpory je celkem jasný. Stát uspoří přibližně 5 až 7 mld. Kč na výdajích. Stavební spoření nebude pro některé klienty již dostatečně atraktivní a tento produkt opustí. Vyberou své peníze a přesunou je jinam; budou se chovat racionálně. Tím však také klesne celkový objem vkladů ve stavebních spořitelnách, tedy i objem zdrojů pro poskytování úvěrů. Nabídka a dostupnost úvěrů se sníží, ale poptávka z důvodu nižší potřeby investic do bydlení (stavební spořitelny financují nejčastěji rekonstrukce a modernizace bytového fondu) příliš poklesnout nemůže. Aby však nebyla porušena rovnováha mezi nabídkou a poptávkou, bude muset dojít buď k administrativnímu omezení poskytovaných úvěrů (například zvýšením tzv. hodnotícího čísla, což v praxi znamená odsunutí momentu poskytnutí úvěru na pozdější dobu), nebo k jejich zdražení, aby poptávka klesla. Druhé opatření se týká především překlenovacích úvěrů.

Současně ale také poklesnou příjmy státního rozpočtu, které jsou generovány právě z peněz poskytnutých prostřednictvím úvěrů. Fakt, že si někdo pořídí novou střechu, znamená to, že také někdo jiný může pracovat a pobírat mzdu, kterou stát zdaní, ale třeba i tankovat naftu na dopravu materiálu. A odvede samozřejmě také DPH. Souhrn daňových příjmů tak výrazně převyšuje výdaje na podporu. A je možné zcela jasně tvrdit, že tam, kde nebudou výpadky úvěrů nahrazeny jinými zdroji, nedojde k realizaci ekonomických aktivit a stát přijde o příslušný daňový příjem.

Ani výběr daní nebude tak jednoduchý. Vzhledem k dokladování úvěrového případu je příslušná ekonomická aktivita upoutána do takzvané bílé zóny ekonomiky, kde stát velmi snadno aplikuje daňové předpisy. Přesunutí financování bytových potřeb mimo jasnou dokladovatelnost (například střechu lze dělat se známým pokrývačem přes letní dovolenou) znamená i nižší míru vymahatelnosti některých daňových odvodů.

Snížení státní podpory tak posiluje tlaky na odliv peněz ze systému, snížení dostupnosti úvěrů pro obyvatelstvo a přes počáteční úspory nakonec také přináší výpadky příjmů státního rozpočtu. I za těchto podmínek však stavební spoření bude fungovat dál, nikoli však v tak širokém měřítku jako doposud.

2. VAZBA NA BYTOVÉ ÚČELY

Druhý záměr vypadá na první pohled logicky. Omezit fungování systému stavebního spoření jen pro ty, kteří mají zájem o financování bydlení. Rozklíčování důsledků však ukazuje na fatální nebezpečnost takové myšlenky.

Systém je podle své definice založen na tom, že poskytuje úvěry na bydlení, a to s kontrolou účelovosti ze strany státu, konkrétně ministerstva financí. Zdroje pro úvěry pocházejí výhradně od účastníků, kteří v systému spoří, ale úvěr si neberou. Vládní prohlášení však říká, aby byl produkt určen pouze těm účastníkům, kteří již řadu let dopředu vědí, že si na bydlení spořit chtějí. Tím se eliminuje významná skupina klientů, kteří mají pro stavební spoření klíčovou roli - a sice přinášejí na několik let své volné peníze pro ty, kteří je na bydlení potřebují. Vypadnou-li, zmizí i podstatný zdroj přílivu vkladů.

KLÍČOVÝ BOD

A tady se protínají obě opatření v tom nejklíčovějším bodě. Omezení přílivu zdrojů kvůli snížení atraktivity produktu se sečte s administrativním opatřením, které eliminuje část obyvatelstva z možnosti využívat stavební spoření jako dlouhodobý, univerzální a bezpečný systém kumulace drobných vkladů s možností si půjčit na bydlení. Podle názoru AČSS a zároveň praktické zkušenosti ze Slovenska, kde podobné opatření platilo v letech 1997 až 1999, je podmínka účelovosti uvalená i na stranu vkladů pro lidi natolik odrazující, že systém stavebního spoření přestanou využívat. Přesněji, přestanou do něj vkládat peníze, což postupně vyloučí základní činnost, tj. úvěrování.

Možná vás napadne logický argument, že by nemuselo být tak zle, přece jen lidé do bydlení investují poměrně pravidelně a nemalé částky, takže se jich najde dost, kteří do systému stavebního spoření vstoupí a všechno pojede dál. Problém tkví v tom, že stavební spoření je založeno také na dlouhodobém vázání prostředků na účtu. Stručně řečeno, lidé jsou ochotni vzdát se svých peněz na několik let, ale pouze s vědomím, že si vytvářejí rezervu, kterou budou moci v krizi a za cenu velkých ztrát vybrat.

Jsou také ochotní počkat pár let, než budou moci peníze vybrat bez sankcí, dokážou si krátkodobě proti záruce, že mají stavební spoření, půjčit. Systému prospívají tím, že po několik let poskytují peníze těm, kteří je použít na bydlení chtějí. Ale to vše funguje za podmínky, že mají peníze, které nakonec použijí podle svého uvážení. Situace se dramaticky mění, když má člověk udělat rozhodnutí, že peníze odloží na šest let a ještě je pak - i když bez nutnosti využít možnosti úvěru - použije výhradně na bydlení.

Nikdo navíc pravděpodobně zatím nedomyslel, že takové peníze nebudou najednou v systému nijak fixovány, ani současných šest let. Klienti, kteří budou potřebovat peníze na bydlení (nezapomínejme, že v systému podle vládního prohlášení jsou jen ti, co se k podobnému kroku v minulosti bezpečně rozhodli), si obratem jednoduše zažádají o poskytnutí úvěru v minimální výši, na který budou mít po třech, čtyřech letech spoření zákonný nárok. Své úspory jednoduše za účelem financování bytové potřeby vyberou. To je jen další prvek nestability, který by stavební spoření postihl.

NA ZÁVĚR...

V souhrnu je proto možné hodnotit povinnou účelovost stavebního spoření i ve vkladové fázi buď jako snahu utlumit stavební spoření - a tím i podporu sanací a rekonstrukcí bytového fondu až k samé nule, nebo jako záměr začít financovat bytové potřeby v rozsahu 60 až 70 mld. Kč ročně z jiných zdrojů státního rozpočtu. Navržený princip je ostatně podobný, jako kdyby chtěl někdo reformovat systém zdravotního pojištění s tím, že do něj zahrne budoucí vážně nemocné pacienty, nikoli relativně zdravé lidi. Přitom udržitelnost systému zdravotního pojištění stojí také na tom, že část účastníků, kteří nepotřebují zdravotní péči ve velkém měřítku, financuje nákladnější péči potřebným.

Končit je ale dobré optimisticky, tak nějakou příjemnou perličku o stavebním spoření na závěr. Možná jste si toho také všimli. Chystá se zavedení školného s možností propracovaného systému půjček na studium. Půjčky by měly fungovat na bázi známé ze stavebního spoření, protože se tento systém osvědčil. Tak alespoň, že se stavební spoření osvědčilo...

Jiří Šedivý působí jako tajemník Asociace českých stavebních spořitelen.

Klienti stavebních spořitelen jsou znepokojeni změnami, které připravuje vláda v systému stavebního spoření. Někteří lidé uvažují o tom, že své úspory ze stavebního spoření vyberou a už v něm nebudou dále pokračovat. Spořitelny proto již začaly pracovat na inovaci stávajících produktů, vyplývá z ankety mezi stavebními spořitelnami.

(ČTK)

Podpora stavebního spoření v okolních státech: je v ČR podpora tohoto produktu skutečně příliš vysoká?

Stavební spoření není státem podporovaným produktem jen v České republice. Obdobně lze nalézt státní podporu tomuto produktu i v okolních státech vyjma Polska.

V Rakousku spoří přes stavební spoření 5,1 milionu obyvatel. Výše úspor na smlouvách stavebního spoření k závěru minulého roku byla kolem 18,1 mld. EUR. Vázací doba je šest let. Podpora stavebního spoření je v Rakousku variabilní, může se pohybovat v rozmezí 3-8 %. Maximální základ podpory však činí 1200 EUR. Výchozí parametr pro stanovení výše podpory jsou průměrné výnosy státních dluhopisů na sekundárním trhu. O aktuální podpoře informuje ministerstvo financí. Za rok 2009 státní podpora činila 3,5 %, tj. maximálně 42 EUR.

Na Slovensku má smlouvu ve fázi spoření asi milion obyvatel. Celková naspořená částka ve stavebních spořitelnách činila ke konci minulého roku 2,1 mld. EUR. Vázací lhůta je stejně jako v ČR šest let. V minulosti došlo k omezení účelu využití podpory na bytové potřeby, ale zájem o stavební spoření opadl natolik, že v roce 1999 bylo omezení zrušeno. Podpora je zde variabilní, pravidla výpočtu jsou uvedena v zákoně, přičemž výše podpory vychází z výnosu státních dluhopisů (obdobně jako v Rakousku). Může se pohybovat v rozmezí 5-15 % (aktuálně 12,5 %), maximálně však 66,39 EUR. O aktuální výši státní podpory informuje každoročně ministerstvo financí.

Německo má ze všech okolních států nejsložitější systém stavebního spoření. Ke konci roku 2009 byl počet spořících smluv 30,1 milionu s výší naspořených částek 124,8 mld. EUR. Vázací doba v Německu činí sedm let. Klasická podpora stavebního spoření je 8,8 %, maximálně však z 512 EUR, tj. 45,06 EUR, roční příjem spořitele musí být nižší než 25 600 EUR. Pro manžele platí dvojnásobek hodnot (Německo využívá rodinné zdanění i princip uplatňování podpory na rodinu). Ke stavebnímu spoření lze získat více druhů podpory (dále uvedeno vždy pro jednotlivce). Mimo klasickou podporu může na smlouvu přispívat zaměstnavatel a k tomu se váže další podpora ve výši 9 % (maximálně 43 EUR), je zde však opět testován příjem. Zároveň lze ke stavebnímu spoření využít příspěvek na spoření k zajištění na stáří (maximálně 154 EUR), neboť stavební spoření je v Německu v tomto ohledu postaveno na roveň penzijnímu připojištění.

Josef Rajdl
vedoucí analytik společnosti Fincentrum