Sen každého Řeka? Pracovat ve státním sektoru

Situace státního sektoru v Řecku je přepychová. Snem každého studenta střední školy je stát se státním zaměstnancem. Vojenské školy a policejní akademie tak praskají ve švech. Odkud taková situace a jakási rozmazlenost státních zaměstnanců pramení?

Život státního zaměstnance v Řecku je záviděníhodný. Jeho plat je v průměru 2,5krát vyšší než zaměstnance v soukromém sektoru. Je mu zajištěna doživotní penze, kterou po jeho smrti přebírá manželka.

Důchod? Již v 53 letech

Samozřejmostí jsou třinácté, čtrnácté, v některých případech patnácté či šestnácté platy. Průměrný věk odchodu do důchodu činí 53 let.

Jenže náklady na státní zaměstnance tak „pokrývají“ až osmdesát procent řeckého rozpočtu.

Veřejný sektor byl v Řecku silný již od konce druhé světové války, nárůst počtu zaměstnanců ve státní správě je však spojován především s osmdesátými lety minulého století.

Tehdy vládě předsedal Andreas Papandreou, mimochodem otec premiéra současného. Za jeho vlády rostl význam politického klientelismu, správná polická příslušnost znamenala vstupenku na lukrativní místo ve státním sektoru.

Chceš voliče? Zaměstnej ho!

Řecko se stalo rájem státních úředníků. Vlády si začaly své voliče kupovat tím, že je bez okolků zaměstnávaly ve státním sektoru, propustit zaměstnance pro ně přitom bylo cosi nemyslitelného, až nezákonného. Vznikla vysoká přezaměstnanost a ročně tak stát zbytečně přicházel o obrovské sumy peněz.

Jenže nad poměry si nežijí jen „obyčejní“ státní zaměstnanci. V řeckém parlamentu na 300 poslanců pracuje 1 600 úředníků, kteří dostávají právě ony patnácté a šestnácté platy z toho důvodu, že „musejí pracovat přesčas“. Tyto bonusové platy zároveň nepodléhají dani.

Dalším příkladem může být i řecká národní banka, která zaměstnává 3 000 pracovníků (ČNB zhruba 1 500), přitom by podle odhadů její chod zabezpečilo zhruba 300 lidí.

Před několika lety byla podobná situace i u pilotů, kterých byl ve státní Olympic Airways dvojnásobek toho, co bylo nutné. Nejmarkantnější je však situace u učitelů, kterých je v Řecku odhadem zhruba osmdesátitisícový nadbytek. Ti si často při nedostatku práce vydělávají i například jako taxikáři, a tak pobírají de facto dva platy.

Odstupné šest ročních platů

Propouštění ve státním sektoru je přitom ojedinělé. Zatímco v soukromém sektoru dostávají zaměstnanci jako odstupné podle zákona 24 měsíčních platů, státní zaměstnanci obvykle obdrží 72 či 100 platů.

Ilustrujícím případem byla situace u státního Telekomu, který pořeboval propustit až polovinu ze svých 25 tisíc zaměstnanců. Vláda tuto nepříjemnost vyřešila tím, že každý, kdo se svým odchodem souhlasil, obdržel jako kompenzaci v průměru 200 tisíc EUR.

Pozice státního zaměstnance je skutečně pohádková a určitě se na ní lehce zvyká. Jakou katastrofou jsou pak pro ně navrhovaná opatření řecké vlády? Snížení a následné zmrazení platů na tři roky, nevyplacení letních, vánočních či dokonce velikonočních bonusů? Zvýšení věku odchodu do důchodu? Vládfa kromě toho chystá i zvýšení některých daní – především DPH a spotřební daně.

Hrozba státního bankrotu a zhroucení země odboráře v současné době nepřesvědčí. Na těžce vydělané peníze jim přece nikdo sahat nebude. Podle nich by dluh měla hradit vrstva bohatých, která problémy zavinila, ne ''pracující lid''.

Otázkou je, zda se řecké vládě podaří přes sílící protesty vůbec prosadit. Při negativním výsledku čeká Řecko zřejmě pád do propasti. Ani v opačném případě ale nečeká Řeky růžová budoucnost. Zvýšené daně a snížené platy, které se jistě projeví i v soukromém sektoru, podle analytiků značně omezí domácí spotřebu a Řecko tak bude čelit několikaleté recesi.

• Diskuse
• Celkem 280 příspěvků