Tisícům lidí dělají problémy zmatky v evidenci katastru nemovitostí, kdy není jasné, kdo je skutečný vlastník. HN a server iHNed.cz minulý týden objevily, že je kvůli tomu ohrožena výstavba 104 metrů vysokého mrakodrapu Epoque na pražské Pankráci.

Těsně předtím, než jej developer ECM začal stavět, zjistil, že není jediným vlastníkem pozemku. Úřady tak zablokovaly stavební řízení a dvoumiliardový projekt na poslední chvíli zamrzl. A jak server iHNed.cz zjistil, tento případ není zdaleka ojedinělý.

A někdy končí tak jako například v Praze-Libuši. Tam kvůli tomu mohli zateplit jen tři strany mateřské školy – poslední čtvrtá se totiž dotýká pozemku, na němž jsou nejasné vlastnické vztahy.

Je to nesmyslné, ale úspory přesto jsou

I tajemník městské části Tomáš Hejzlar připouští, že nechat jednu nezateplenou stranu vypadá nesmyslně. „Máte pravdu, nesmysl to zdánlivě je. To jsme ale neměli zateplit nic? Tepelné úspory tam i přesto jsou,“ říká Hejzlar.

Když město začalo chystat projekt, zjistilo totiž, že na jednom z potřebných pozemků není jediným vlastníkem.- Spolu s ním je tam další zhruba padesátka spolumajitelů. „Osmačtyřicet jsme jich sehnali a zajistili souhlas, ale kvůli dvěma chybějícím jsme nedostali stavební povolení,“ stěžuje si starosta Libuše Petr Mráz

Ono spoluvlastnictví má ještě jeden háček. Ani u jednoho ze spolumajitelů není zapsáno, jaký má podíl. Takže pozemek má padesát rovnocenných vlastníků. Jde totiž o takzvaný duplicitní zápis v katastru nemovistostí.

 

 

Podobných případů řeší jen libušská radnice desítky. A snaží se majetkové vztahy vyčistit - jenže to není jednoduchá a laciná věc. Nyní třeba kvůli tomu nemůže opravit jednu z hlavních komunikací v obci, přestože se již s dalšími duplicitními majiteli stejného pozemku dohodla na řešení. „Jenže než jsme se sešli, spolumajitelka zemřela a naskočili do toho dědicové,“ vysvětluje starosta Mráz.

To, že se vyřeší vlastnictví pozemku, který zablokoval rekonstrukci školky, ale nelze očekávat. „Muselo by se jít a například šťárat v pozemkových knihách. Je to operace, která by stála miliony. A nakonec se nejspíš zjistí, že z toho desetitisícového pozemku máme třeba sto či ještě méně metrů. A abychom za to dali milion, to by byla pitomost,“ vysvětluje tajemník Hejzlar.

Případů jsou tisíce

Předseda Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Karel Večeře přiznává, že podobné případy nejsou ojedinělé. „V celé republice jsou jich určitě tisíce,“ říká s tím, že hlavním důvodem je to, že se v roce 1951 přestalo povinně zapisovat do pozemkových knih.

„A v roce 1964 byl navíc schválen zákon, který připustil, že část pozemků se vůbec neevidovala v mapách – nyní tomu říkáme pozemky evidované zjednodušeným způsobem,“ vysvětluje Večeře. Od té doby tak vlastně existovaly dvě evidence pozemků. „Docházelo k situacím, kdy se nakládalo pozemkem, který byl evidován v katastru nemovitostí a překrýval se s pozemkem, který byl zakreslen v mapě,“ říká Večeře.

A projevovalo se to především v případech, kdy do vztahu k pozemku vstoupil stát. Například když nechal propadnout nemovitost lidí, kteří emigrovali, a tu po revoluci vrátil zpět.

Digitalizace odhaluje chyby

Vše se začalo objevovat až po roce 1990 a zejména v posledních letech, kdy probíhá digitalizace katastru nemovitostí. „Za ta léta se vytvořila spousta právních listin a zdaleka ne všechny se promítly do té evidence. A dnes dochází k tomu, že někdo vytahuje dvacet třicet let staré doklady,“ uvádí Večeře.

V řadě případů se sice podaří postupně všechny listiny dohledat, v některých se „spolumajitelé“ dohodnou sami. Pokud ne, je na řadě soud. Kolik případů kvůli duplicitnímu zápisu vlastnictví soudy řeší, však katastr neví. „Pokud nám to některý z účastníků sporu neoznámí a nechce to například zapsat jako poznámku v katastru, tak se to nedozvíme,“ říká Večeře.