Kapitalismus nekončí, ale krize obnažila jeho slabiny, tvrdí Marc Faber

Státní zásahy do ekonomiky ve Spojených státech a dalších západních zemích jsou podle Marka Fabera cestou do pekel. Povedou nejen k obludnému veřejnému zadlužení, ale i k omezení svobody jednotlivce.

„Osobně pozoruji, že se to v Americe děje. Stát tam stále více kontroluje hospodářský a politický život. Může se stát, že se země vydá špatným směrem. Kdybych byl Američan, opustil bych svoji zemi,“ uvádí v exkluzivním rozhovoru třiašedesátiletý finančník, který ve středu pronesl projev na Fóru Hospodářských novin. To proběhlo za podpory partnerů – společností ČEZ, IBM a PricewaterhouseCoopers.

HN: Svět prošel největší ekonomickou krizí v moderní historii. Její řešení si vyžádalo mohutné finanční injekce ze strany vlád. Znamená to snad, že klasický kapitalismus skončil?
Nikoli, ale řešení krize spíš zvýraznilo negativní stránky kapitalismu. A to jsou právě státní zásahy do volného trhu, které budou pokračovat a budou stále větší. Podle mého názoru to povede k výraznému zhoršení ekonomických podmínek, a to dlouhodobě. Problém s expanzivní fiskální politikou je, že časem přestane fungovat.

Pokud neustále podporujete ekonomiku prostřednictvím přísunu peněz, sice dočasně oživíte poptávku, ale zároveň zvýšíte dluh. Na začátku jej třeba zdvojnásobíte a ekonomiku stabilizujete, ale pokud zadlužení bude pokračovat, potom už se pozitivní stimulační účinek ztratí. A když naopak budete chtít jít cestou razantního snížení dluhu, tak ekonomika spadne. V Americe už není prostor pro další podpůrná opatření, ale přesto očekávám, že je vláda v roce 2010 přijme. A začne tisknout další peníze.

HN: Domníváte se, že lze čelit inflaci přísnější měnovou politikou?
Myslím, že svět se hodně mýlí v chápání inflace. Většina lidí ji vnímá tak, že stoupají ceny potravin, energie, spotřebního zboží, ale také vlakových jízdenek nebo rostou sazby pojistného. Ale když vám ceny nemovitostí během 10 let vylétnou, řekněme pětkrát, tak to je přece také inflace. Je způsobená tím, že se zvýšilo množství peněz v oběhu a lidé mají přístup k levným úvěrům. Víme, že kromě inflace cen existuje také inflace na trzích aktiv, nebo inflace mzdová. V současné době je hospodářský systém plný inflace, nikoli však inflace spotřebitelských cen.

HN: Krize je ale také jedním z důsledků globalizace světové ekonomiky. Bylo by jedním z možných řešení zvýšení ochrany vnitřního trhu?
Nelze vyloučit, že ve Spojených státech dojde k růstu protekcionismu. Obchodní restrikce ale poškodí víc Spojené státy než Čínu a další asijské země. Vždyť v průměru polovina dovozů do USA putuje z čínských továren, které vlastní americké nadnárodní koncerny. Takže by to nejvíce poškodilo je. Za druhé, v Asii žije 3,6 miliardy lidí a najdete tam všechno. Japonsko, Tchaj-wan a Jižní Korea mají pokročilé technologie, úroveň vzdělávání se zvyšuje v Indii a Číně.

A součástí Asie je Střední východ, bohatý na ropu a zemní plyn. Takové země jako Bangladéš, Vietnam, ale i malá Kambodža zase disponují levnou pracovní silou. Tím chci říci, že Asie může prosperovat i bez rozsáhlého vývozu do Ameriky. Ale z druhé strany – od koho budou Američané nakupovat přehrávače, televize, mobily a další spotřební zboží? Jediné, k čemu by ochranářství vedlo, by byl extrémní růst cen dováženého zboží, což by ve Spojených státech povzbudilo inflaci.

HN: Často kritizujete americkou centrální banku. Proč?
Protože svojí neodpovědnou politikou nalila do ekonomiky spoustu levných peněz. Úvěrový boom byl hlavní příčinou hluboké globální krize, o tom jsem hluboce přesvědčen.

HN: Jak z toho ven? Nenastal čas k tomu, aby vláda začala s „ústupovou strategií“?
Ona ústupová strategie bude podle mého názoru spočívat v tom, že centrální banka bude tisknout stále další a další peníze. Americké hospodářství sice trochu ožije, ale nezaměstnanost zůstane vysoká. Za těchto okolností si nikdo nedovolí zvedat sazby. V příštím roce očekávám, že v USA se objeví další problémy na trhu nemovitostí, a to těch komerčních.

Dojde k další krizi, bankám a dalším finančním institucím vzniknou nové ztráty. V letech 2011 až 2012 se zadlužení americké vlády dostane k úrovni sta procent hrubého domácího produktu. Za těchto okolností lze jen velmi obtížně zvyšovat úroky, protože by to znamenalo, že náklady na splácení dluhu ještě víc porostou.

HN: Tisk peněz ale není rozhodně dlouhodobým řešením. Výsledkem by mohlo být naprosté znehodnocení peněz...
Na začátku je to jednoduché, prostě tisknete peníze. Následky pro obyvatelstvo jsou ale katastrofické. Vysoká inflace dále výrazně polarizuje společnost. V jejím důsledku se prohlubuje nerovnoměrnost v rozdělování bohatství. Movití lidé si ještě mohou najít tu správnou cestu a pomocí spekulací na trhu si mohou i pomoci. Velmi dobře víme, že na Wall Street prosakují důvěrné informace z ministerstva financí.

Ale životní úroveň těch běžných lidí se výrazně zhorší, což může vést k sociálním problémům a napětí ve společnosti. Osobně pozoruji, že svoboda jednotlivce ve Spojených státech se nyní omezuje. Stát stále více kontroluje hospodářský a politický život. Může se stát, že se země vydá špatným směrem. Podle mého názoru to začalo za vlády prezidenta George Bushe a pokračuje to na jiné úrovni po nástupu Baracka Obamy. Kdybych byl Američan, opustil bych svoji zemi.

HN: Opravdu si myslíte, že je situace tak vážná už v současné době?
Bohatí lidé si žijí dobře a jsou docela v pohodě. Myslí si totiž, že jim všechno vyjde, neboť se prostě vyznají v životě. Ale jednoho dne může být pozdě. Ve Spojených státech se objevuje stále více a více omezení. Pro Američana je nyní například neuvěřitelně obtížné zřídit si bankovní účet v zámoří. Obávám se, aby vláda prostřednictvím určitých opatření nezavedla něco jako devizovou kontrolu.

HN: Nakolik mohou možné změny v USA, o nichž se zmiňujete, ovlivnit zbytek světa?
Na svých cestách po světě se často přesvědčuji o tom, že omezení zaváděná Američany se stále více týkají občanů dalších zemí. Mohu uvést jednoduchý příklad. Pokud cestuji do Ameriky, musím na letištích všech zemí projít dvojí bezpečnostní kontrolou. To nebylo nikdy předtím, ale budiž, chápu to. Ale proč musím totéž absolvovat, když cestuji po Evropě nebo když letím z thajského Bangkoku do jiné asijské metropole? Jenom kvůli Američanům – a proto říkám, že to jsou Američané, kteří svými opatřeními omezují celý svět.

HN: Může nějaká jiná země, například Čína nebo Rusko, nahradit světovou roli USA?
V současné době nikoli. Ale Čína je ekonomicky stále silnější a vlivnější, její trh stále roste. Číňané vyrábějí pětkrát víc cementu než Spojené státy americké. Na světovém trhu oceli se podílejí 44 procenty, zatímco v roce 1990 jenom 10 procenty. Čína už vyrábí a prodává nejvíc mobilních telefonů. Její trh zdaleka není nasycen. Jako příklad mohu uvést osobní auta. Více než 80 procent Číňanů, kteří si ho kupují, tak činí poprvé v životě. A pokud přidáte Indii s miliardou obyvatel a takové země jako Vietnam, je jasné, že se Asie stává velmi mocným ekonomickým blokem.

HN: Často můžeme slyšet, že také Čína směřuje k hospodářskému kolapsu. Co o tom soudíte?
K tomu určitě jednou dojde, ale kdy, to opravdu nevím. Hospodářství, které roste dvouciferným tempem, čas od času nevyhnutelně postihnou výkyvy a pokles. Ale pokud jde o čísla z čínských statistik, musím říci, že jim úplně nevěřím. Číňané umějí velice dobře své oficiální statistiky přizpůsobovat.

HN: Nakolik sílí politický vliv Číny?
Číňany podle mých zkušeností zajímá především byznys, o politiku nejeví zájem. Ve všech zemích, kde podnikají, používají politický vliv jen k tomu, aby si vytvořili příznivé podnikatelské prostředí. Nevyznávají žádné náboženství, jejich přístup je velmi pragmatický. Na rozdíl od Ameriky, která všem zemím uděluje lekce z dodržování lidských práv a snaží se mít vše pod kontrolou. Amerika se pokouší rozdělit Asii, snaží se pohnat Čínu proti Indii a Japonsku. Ale Asie jako region pochopitelně mnohem více tíhne k Číně než Spojeným státům. Tamní země si uvědomují rostoucí význam Číny.

HN: Jakou roli mohou ve světě hrát muslimové, které Západ vnímá jako rostoucí hrozbu?
Muslimské země nesporně hrají důležitou roli, protože kontrolují surovinové zdroje. Mají také rychle rostoucí populaci. Během dvaceti až třicet let let bude polovina evropského obyvatelstva muslimského vyznání, takže stoupne i jeho vliv. Západní svět vnímá muslimy jako ďábly a křesťany jako ty dobré a spravedlivé. Ale historicky vzato, muslimové byli mimořádně tolerantní, Španělsko pod jejich vedením bylo prosperující a tolerantní společností. Ano, mezi muslimy jsou extremisté, ale jsem si jist, že mnoho jich je také mezi křesťany.

HN: Kde vidíte největší ohnisko potenciálního konfliktu?
Problém je, že není vyřešena situace v Izraeli, a ani si nemyslím, že je možné dospět tam k nějakému rozhodnutí za současných podmínek. Když se cokoliv řekne, Amerika prohlásí, že jste antisemita a obviní vás z toho, že nejste politicky korektní. Ve skutečnosti ale rozhodně není korektní, aby byli lidé vyháněni ze svých domovů. Palestinci musí mít svůj stát, a dokud tomu svět neporozumí, pak se napětí na Středním východě bude stupňovat.

HN: Ve svých přednáškách vždy upozorňujete na to, že je budoucí válka nevyhnutelná. Proč?
Svět zápolí o surovinové zdroje, jichž je nedostatek. Jsou zde Spojené státy americké. Supervelmoc, která naráží na rostoucí moc Číny. Amerika jako velmoc nebude chtít podřizovat své zájmy Číně, a ta zase bude chtít více mluvit do světových záležitostí, což nevyhnutelně povede k růstu napětí.

HN: Předpovídáte světu válku. Jakou a mezi kým?
První světová válka se vedla hlavně na souši, armády se přitom pohybovaly na relativně malém území. Druhá světová válka, to byl především střet obrněnců, konfrontace techniky. Další válka bude špinavá, otráví se voda ve městech, budou nasazeny biologické zbraně, dojde k pandemii, kybernetické válce.

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 97 příspěvků