Biopaliva – skvělá investice nebo neetický hazard?

Potenciálu biopaliv si už emitenti certifikátů povšimli a na trh uvedli hned několik konkrétních produktů. Jaká je ale jejich kvalita?

Vyhlídky růstu tohoto odvětví jsou optimistické zejména díky faktu, že je v zemích EU zákonem stanovená povinnost přidávat do klasických pohonných hmot určitý podíl biopaliva. Podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2003, která podporuje právě využití bio pohonných hmot, má ke konci roku 2010 energetický podíl biopaliv nebo jiných obnovitelných paliv pro dopravu v každém z členských států Evropské unie činit 5,75 %. Ambiciozním cílem je, aby se tento podíl dále zvyšoval a do roku 2020 dosáhl plných 10%. Dalším pozitivem je, že trend využívání biopaliv se netýká pouze zemí EU. V posledních letech se dostává i do dalších zemí, ať už průmyslově rozvinutých, nebo těch, které se mílovými kroky rozvinutému světu blíží.

Využití biopaliv má i své nevýhody

V současnosti se ale množí také hlasy bojující proti zvyšování podílu biopaliv v pohonných hmotách. Některá starší vozidla prostě vyšší podíl biopaliv nezvládají, a proto se navyšování podílu v dopravě oddaluje. To však není jediný důvod. Existují ještě mnohem závažnější argumenty, které před používáním biopaliv varují.

K výrobě energie se používá biomasa. Ta se získává ze zemědělských plodin, např. kukuřice, cukrové řepy nebo z organického odpadu. Z biomasy se prostřednictvím chemických procesů a bakterií získává biopalivo. Bioetanol je náhražkou benzínu a bionafta nahrazuje klasický diesel.

Jasnou výhodou biopaliv je, že energii z nich získanou - na rozdíl od solární či větrné energie - je možné skladovat a teprve později použít. Kromě toho je výhodné, že jsou biopaliva vzhledem ke klimatu neutrální. Jejich spálením se uvolní do atmosféry pouze tolik CO2, kolik se při vzniku použité biomasy z atmosféry vyvázalo. Rovnice však platí jenom pro přímý proces spalování. K tomu, aby se dalo jasně říci, zda jsou biopaliva pro klima skutečným přínosem, je ale třeba brát v úvahu veškeré emise CO2, které při vzniku a užívání biopaliv unikají do ovzduší.

Například Dr. Markus Scholand ze sdružení Ecofin, který se zabývá trvale udržitelnými zdroji energie, nepovažuje biopaliva za všelék: „Na začátku se domnívaly ekologické organizace i politici, že  užití bioenergie je jednoznačně pozitivní. V současnosti už tomu tak není."

Je využívání biopaliv etické?

Zápory spojené s využitím bioenergie se projevily poprvé zřetelněji během tzv. tortilové krize ve střední Americe. Továrny na výrobu biopaliv v USA spotřebovaly tolik biomasy, že státy Střední Ameriky trpěly nedostatkem kukuřice pro potravinářské účely. Krize nejhůř postihla Mexiko.

Ze zkušenosti už víme, že se využití biomasy k produkci energie může záporně podepsat na dostupnosti a vývoji cen potravin. Na tento nepříznivý aspekt využití bioenergie se zaměřila studie Světové banky uveřejněná v létě letošního roku. Podle ní produkce řepky olejky a dalších plodin k výrobě bionenergie vedla od roku 2002 k nárůstu cen potravin o 70-75%. Problém rozněcuje politické a humanitární diskuse. Je využití biopaliv na úkor potravin slučitelné s ekologií stejně jako s etickým a sociálním kodexem?

Unie pro olej a proteinové rostliny (UVOP) výsledky studie relativizuje. Tvrdí, že využití potravinářských plodin pro výrobu biomasy nemůže mít tak zásadní vliv na ceny potravin, protože se k výrobě paliv používá jen malé procento celosvětové produkce obilovin. U dalších zemědělských plodin je tento podíl sice vyšší, ale ne o tolik, aby mohl být zodpovědný za razantní zdražování zemědělských surovin. Podíl biopaliv na celkovém trhu je relativně malý. V Evropě se převážně pohybuje pod hranicí 10%.

Řešení se stále hledá

Dopravní experti považují za smysluplnou zejména výrobu náhražky nafty, např. BTL dieselu. Výhodné je to především v zemích, kde je tradičně vyšší podíl aut jezdících na naftu, ale které samy naftu nemají a musí ji ve velkých množstvích dovážet, převážně ze SNS.  Zde by mohlo být relativně jednoduché a smysluplné klasickou naftu nahradit bionaftou. Řešení by dovršilo vítězné tažení biopaliv a katapultovalo by do výše zisky společností působících v tomto odvětví.

Mnoho expertů i nevládních organizací hledalo správný směr, kterým by se měla bioenergetika v budoucnosti ubírat. Snažili se nalézt standardy řízení výroby energie z obnovitelných zdrojů. Výsledkem se stala definice, podle níž by mělo užití biopaliv vést k nižší produkci skleníkových plynů než užívání fosilních paliv. Navíc výroba biopaliv nesmí ohrozit lidská ani pracovní práva, narušit biodiverzitu či ekosystémy a ohrozit produkci potravin.

Vyplatí se investovat do bioenergií?

I přes řadu nedořešených otázek současná situace na trhu s pohonnými hmotami, rostoucí ekologická uvědomělost populace a legislativní kroky EU vyloženě nahrávají masivnějšímu využití biopaliv. Rostoucí ceny pohonných hmot přesvědčily nejednoho motoristu, aby svého čtyřkolého přítele „přezbrojil" pro využití biopaliva.

Potenciálu biopaliv si už povšimli také emitenti certifikátů. Na trh uvedli na 250 produktů zabývajících se výrobou energie z obnovitelných či alternativních zdrojů a hned několik produktů soustředících se přímo na téma biopaliv.

Jaká je kvalita nabízených produktů? Tuto otázku se pokusila zodpovědět analýza žurnálu Zertifikatenews, která si vzala pod drobnohled osm certifikátů. Hned v úvodu je třeba předeslat, že tyto certifikáty ve skutečnosti neposkytují investorům to, co jejich emitenti slibují. U analyzovaných produktů používají emitenti dva způsoby, jak nabídnout investorům možnost vstupu do tohoto odvětví.

Jak vstoupit na trh s bioprodukty?

Prvním způsobem je, že emitenti nabízejí indexy nebo baskety sestavené z akcií podniků, které se zabývají produkcí biopaliv. Patří mezi ně například certifikát HSBC Trinkaus & Burkhart World Biokraftstoff  und Energie Zertifikat, dále certifikát Bioethanol Stocks TR index nabízený ABN Amro či indexový certifikát S-BOX global fuel, který na trh uvedla Deutsche Bank. Dva posledně jmenované certifikáty pokrývají jak oblast produkce, tak i oblast distribuce biopaliv. Tím také nejlépe využívají mechanismus tvorby přidané hodnoty, jak uvádí Reinhard Frisenbichler, specialista na vývoj finančních produktů a indexů zaměřených na obnovitelné energie. Friesenbichler osvětluje potenciál odvětví a rizika, která se k němu váží: „Rostoucí ceny zemědělských produktů se na tomto odvětví podepisují spíš negativně. Na druhé straně odvětví skýtá velký potenciál, zejména díky rostoucí poptávce a vyvíjejícím se technologiím."

Druhým typem finančních produktů zabývajících se biopolivy jsou ty, které se soustřeďují čistě na investice do zemědělských produktů. Právě těch je na trhu většina. Friesenbichler k nim dodává: „Ze sociálního pohledu jsou takové investice problematické, protože investor do těchto produktů má bezprostřední podíl na nedostatku některých základních potravin."

Nelze přehlížet ani některé ekologické aspekty industriálního zemědělství jako např. zmenšování zásob vody, zapojení genetického inženýrství, přehnojování atd. Investoři stále častěji profitují z ekologických katastrof a výpadků úrody. Pro investory, kteří se orientují ekologicky na trvale udržitelný rozvoj, proto představuje tento typ finančních produktů morální dilema.

Marcel Langer z UBS vysvětluje přístup emitentů: „Téma biopaliva se dá na trh s finančními produkty uvést buď ve formě produktů, které se soustředí na suroviny, nebo ve formě produktů, které pracují s akciemi. UBS se snaží nabídnout klientům obě varianty. Vedle certifikátu Diapason global fuel nabízíme také open-end indexový certifikát na Index ardour global alternative energy total return index (WKN UB 1ARD), v jehož portfoliu jsou ve vysokém poměru zastoupena i alternativní paliva a zdroje energie".

Investoři by si přitom měli uvědomit, že portfolio obsahuje také akcie podniků z jiných odvětví alternativní energetiky a nesoustředí se výlučně na oblast biopaliv.

Menší riziko přinášejí investice do zemědělské oblasti

Dosavadní vývoj kurzů za rok 2008 ukazuje, že výhodnější bude upřednostnit spíše  variantu soustřeďující se na investice do zemědělské oblasti. Většinu ztrát totiž zaznamenaly certifikáty, které se zaměřují na biopaliva a ne na zemědělské suroviny.

„Ceny zemědělských surovin jsou závislé na mnoha faktorech, např. na počasí, přírodních katastrofách, přemnožení škůdců i na politických rozhodnutích (subvence surovin na výrobu obnovitelné energie). Kromě toho u surovin lze jen stěží zjistit nějaký dlouhodobý trend. Můžeme spíše hovořit o opakování určitých cyklů. Každopádně se nejedná o typ investice ´nakup a zapomeň´", říká Langer. Investoři by v každém případě měli pozorně sledovat vývoj, i když jsou na trhu k dispozici dva garantované produkty - garantovaný certifikát BioSprit Garantiezertifikat od rakouské Volksbank a dluhopis Biokraftstoff Capped-Bull.

Funda Tarhanová, odbornice ABN Amro na certifikáty, dále rozšiřuje výčet rizik spojených s investicí do surovinových certifikátů: „Certifikáty využívající surovinové futures kontrakty s sebou nesou nebezpečí tzv. contango efektu (při rolování futures kontraktů vznikají ztráty, protože nové kontrakty jsou dražší). Samozřejmě to s sebou nese také určité šance v případě, že nový future kontrakt bude za výhodnější cenu."

Kromě celkově negativního vývoje na akciových trzích vidí Tarhanová ještě další důvod pro pokles cen akcií společností v odvětví biopaliv: „Společnosti působící na poli biopaliv byly v minulosti značně závislé na státních subvencích a odvětví hodně utrpělo masivním zásahem do jejich systému. Tato skutečnost negativně ovlivnila právě indexový certifikát Bio-Ethanol Stocks, který se propadl do hluboké ztráty."

Podle Scope-Ratingu mají certifikáty na téma biopaliva spíš průměrnou kvalitu. Ve skupině certifikátů hodnocených European Derivatives Group je zastoupený pouze indexový certifikát S-BOX global biofuel, také tady je výsledek průměrný. Jako produkt s vysokou kvalitou obstál u analytiků Scope pouze certifikát nabízený společností Trinkaus & Burkhart.

Investoři, kteří se zajímají o biopaliva, si musejí vybírat vskutku pečlivě. Nabídka určitě neuspokojí náročnější investory. Vysoké ztráty některých certifikátů soustřeďujících se na biopaliva jasně ukazují, že akcie podniků  z těchto odvětví jsou mnohem volatilnější než standardní akcie z indexů Dax nebo Euro Stoxx. Kromě toho počet společností, resp. surovin, z nichž je portfolio indexů nebo basketů sestaveno, je značně limitovaný. Proto by certifikáty na téma „biopaliva" měly sloužit pouze jako doplňková investice. Pokud se investor rozhodne pro investice do zemědělských surovin, může k tomu využít také jednu ze zmiňovaných variant finančních produktů zabývajících se biopalivy.

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků