Skloexport? Špatný film herečky Reginy Rázlové
"Televize a film jí často přisuzovaly role zhýčkaných, sebevědomých, často až cynických dívek, rázných a exkluzívních žen bez skrupulí či dokonce zločineckých typů," píší v roce 1990 o herečce Regině Rázlové filmoví kritici.
Pozoruhodné, mnozí její spolupracovníci z pozdějších let ji charakterizovali obdobně. Tentokrát však měli na mysli její civilní roli. Roli šéfky největšího českého vývozce skla společnosti Skloexport, jenž skončil v likvidaci.
Nálepku tunelářky jí nejspíš už nikdo neodpáře, a to přesto, že soud dodnes o její vině nerozhodl. První stání v jejím procesu se očekává nejdříve na podzim. Proběhne ale bez ní. "Její zdravotní stav je špatný, ba čím dál horší. Je poslední léta pod permanentním tlakem, nese to těžce psychicky. Hrozí, že pokud by se účastnila jednání, mohlo by se jí přitížit," říká advokát Oldřich Chudoba. Sedmapadesátiletá Rázlová podle lékařských posudků trpí roztroušenou sklerózou.
Fórky o protekci
Na oponě Národního divadla by mělo být správně napsáno Regině otec, utahoval si z Rázlové předlistopadový vtip.
Její otec, Stanislav Rázl, byl téměř dvacet let místopředsedou české komunistické vlády a zlí jazykové tvrdili, že Rázlové v její umělecké kariéře pomohla protekce. Z filmu do filmu šla díky přímluvám tatínka, stejně tak se prý stala členkou činohry Národního divadla. Mnozí filmoví kritici ji nicméně oceňovali, že dokázala "přesvědčivě ztvárnit" i složité postavy.
V Národním divadle papírově působila až do ledna 1998, přestože od roku 1992 nebyla obsazena do žádné role. Sice nehrála, ale rozvázat angažmá odmítala do poslední chvíle. Chtěla všechno: vládnout sklářskému průmyslu a zároveň být "národní" umělkyní. Na konci téhož roku neměla nic.
Rázlová? Paličatý šéf
Do čela největšího vývozce českého skla akciové společnosti Skloexport usedla Rázlová hned na začátku devadesátých let. Pomohl jí k tomu i tentokrát otec. Postupně se v čele objevil i syn a dcera Rázlové.
"Paní Rázlová byla mimořádně cílevědomý a tvrdý šéf. Snad nikoho jsem nepoznal tak šíleně pracovitého. Na druhou stranu měla hodně svou hlavu a velmi tvrdě prosazovala svoje představy. A to bylo někdy špatně, protože některé problémy nebrala úplně vážně," nechal se slyšet její ekonomický ředitel ze Skloexportu Karel Bartošek.
Polovina devadesátých let a Rázlová na tiskových konferencích představovala svůj velkolepý plán nazvaný Revitalizace českého sklářství. Byl to začátek jejího konce. V září 1997 se o dění ve Skloexportu začali zajímat policisté a o pár měsíců později na ni soud vydal zatykač. "Je to jako ve špatném filmu," řekla Rázlová poté, co ji červnu 1998 zatkla na česko-slovenském hraničním přechodu v Lanžhotě policie. Údajně se vracela z jazykového kursu v Británii.
Od té chvíle se hvězda Rázlová propadala níž a níž. Bezmála rok strávila ve vazbě, pak byla hospitalizována v psychiatrické léčebně.
Žalobu dokončil státní zástupce až loni. Na dvaceti tisících listech jsou popsány složité obchodní transakce, které měly mít jednoduchý cíl - tuneláž Skloexportu. "Transakce se odehrávaly v rámci programu takzvané Revitalizace českého sklářství, který Rázlová vyhlásila. Ve skutečnosti šlo o to převést téměř dvoumiliardový majetek Skloexportu na rodinnou firmu Rázlových. Máme důkazy o tom, že ze Skloexportu měla zůstat jen prázdná šlupička," shrnuje obžalobu státní zástupce Ivan Bernátek. Společně s Rázlovou poslal k soudu dalších pět lidí, mezi nimi je i její syn a dcera. Původně žalobce stíhal za tunelování i Stanislava Rázla, ten ale v roce 1999 zemřel.
Advokát Chudoba žalobu odmítá, podle něj nikdy "nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu".
Ať už ale soudní líčení skončí jakkoli, skláři Rázlové rozsudek už vystavili.
"Co přinesla naší branži? Přičítat jí jiný než negativní přínos by bylo mylné," míní ředitel sklárny Vitrum v Janově nad Nisou Petr Krátký. "Kvůli válkám v oboru, které způsobila, jsme ztratili čas a přišli o pozice na světových trzích. A navíc: Z jejích prohlášení jsem nabyl dojmu, že nemá o oboru ani tušení a že ji zajímá spíše to, jak si co nejrychleji obstarat velké auto a konto ve Švýcarsku."
V současnosti je Skloexport v likvidaci. Státu dluží na daních, sociálním a zdravotním pojištění. I proto stát v roce 2001 získal sídlo podniku v centru Liberce. "Snížil se tím dluh této společnosti," vysvětluje Libor Pilař, ředitel libereckého finančního úřadu, jenž nedoplatky eviduje. Právě jeho instituce by se do uvolněného objektu měla přestěhovat. Avšak až ministerstvo financí sežene peníze na opravu. "Skloexport do budovy léta neinvestoval, takže je takřka v havarijním stavu," poznamenává Pilař.
Není to jediné dědictví po Skloexportu. Dodnes není zřejmé, jak to dopadne s libereckým zámkem, v němž Skloexport shromažďoval sklářské výrobky a kam vodil významné zákazníky. Pro veřejnost je už léta uzavřen.
Kytičky a život v ústraní
V patnáctisethlavé vesnici Strančice ví jen málokdo, že mají za sousedku kdysi slavnou, dnes stíhanou herečku.
"Žijí sami pro sebe, občas jenom zahlédneme, jak přijedou autem a zase odjedou," říká sousedka Rázlové. Ve strančickém domě, jenž má být oficiálně jejím jediným majetkem, v těchto dnech ale k zastižení nebyla. Podle advokáta Chudoby se stále léčí. Ambulantní léčba střídá hospitalizaci.
S novináři tak Rázlová promluvila naposledy letos na jaře. To když ji náhodou potkali v centru Prahy s partnerem. Mnoho jim toho stejně neřekla, mluvil za ni on.
"Chodíme hodně na procházky a Regina má obrovskou zálibu v zahrádce. Pěstuje keře, kytičky, bylinky. Není pravda, že by dělala simulanta, aby oddálila soudní líčení. Je skutečně churavá. S nikým se nestýká, nikam nechodí," vyprávěl její přítel dvaasedmdesátiletý Jindřich Santar.
