Seriál FT: Kapitalismus už Západu nepatří. Světu chybí lídři, kteří nejsou ve vleku trhů

Když na podzim roku 2008 zbankrotovala banka Lehman Brothers, na jeden prchavý okamžik se zdálo, že scénu opět ovládnou politici.

Představitelé bohatých i rozvíjejících se zemí skupiny G20 se spojili, zanechali za sebou rozepře a rozdíly a rozhodli se odvrátit globální ekonomickou recesi. Společně předkládali deklarace, podle nichž se měla vytvořit nová politická struktura, o níž by se opíral mezinárodní finanční systém. Wall Street a City of London byly bez mrknutí oka na chvíli sesazeny z pozlacených piedestalů.

O tři roky později už ale trhy opět vládnou světu. Ratingové agentury ponížily mocnou americkou vládu. Stejně tak sebraly Francii tolik opatrovanou známku "AAA". Záplava finančního kapitalismu způsobila na Západě krizi politické autority. Mezi tím vším se odehrává nerovný souboj mezi globalizovanou ekonomikou a politiky, kteří se snaží vyhovět požadavkům svých voličů.

"Ratingové agentury přece nejsou tím, kdo diktuje Francii její politiku," prohlásil francouzský ministr financí Francois Baroin poté, co agentura Standard & Poor´s snížila před týdnem Francii a dalším osmi zemím rating. Řada lidí si jeho slova vyložila spíš jako přání než jako fakt.

Finanční systém je na tom stále bledě. A stejně tak politika. Ekonomická stagnace je provázena všeobecnou nespokojeností, protestuje levice i pravice. Politika nerovnosti, která vymizela spolu s ekonomickým boomem, je znovu na pořadu dne. Například v Británii je rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší příjmovou skupinou největší, co pamatujeme. Střední třída si připadá zcela vyždímaná.

Dostupná ekonomická data ukazují, že finanční potíže zasáhly do velké míry nevinné: výrazně vzrostla nezaměstnanost a životní úroveň stagnovala nebo klesla.

Tuto nerovnost maskují snadno dostupné úvěry. Jenže v čase odříkání vzbuzuje propastný rozdíl mezi 1 a 99 centy skutečné pochybnosti o legitimitě současného systému trhu.

Důvěra v kapitalismus vyprchala. Podle nedávného průzkumu společnosti GlobeScan klesla podpora volného trhu ve společnosti na 60 procent. Ještě před deseti lety ho přitom podporovalo 80 procent.

To by mohlo zajímat současného republikánského kandidáta na prezidenta Mitta Romneyho. Ten byl svého času vyzdvihován za své úspěchy v čele finanční a poradenské skupiny Bain Capital, kterou vybudoval. Teď mu ale může jeho kariéra finančníka uškodit.

Čína trhu věří

Ironií osudu je, že důvěra v trh je podle zmíněného průzkumu mnohem silnější v Číně. Lidé jsou spokojení také v Brazílii nebo Číně.

Za klesající důvěru lidí z "vyspělého světa" v současný systém může i skutečnost, že západní svět neoplývá rozhodnými lídry. Americkému prezidentovi Baracku Obamovi chybí temperament, jako měl Franklin Roosevelt. Téměř patologická opatrnost německé kancléřky Angely Merkelové zase zvýšila náklady na záchranu eura. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy sice má energii a rétorické schopnosti, chybí mu ale srozumitelnost a soustředění.

Za vším současně leží i strukturální potíže - rozpor mezi globální ekonomikou a místní politikou. Státy se zbavují moci ve prospěch globalizace. Vlády pak postupují moc mobilnímu kapitálu, přeshraničním zásobovacím řetězcům a rychlým změnám v komparativních výhodách. Občané očekávají, že je jejich politici budou chránit proti nebezpečím současného věku. Vlády ale již nemají nástroje na to, aby jim takový ochranný deštník mohly poskytnout.

"Za nerovností stojí globalizace," řekl k otázce stagnace mzdy u střední třídy jeden vysoce postavený ministr ve vládě britského premiéra Davida Camerona. "A s tím nemůžeme moc dělat," dodal. K podobným závěrům lze dojít i v záležitosti spojené se strukturální nezaměstnaností ve většině bohatých ekonomik, protože komparativní výhoda se rychle přenesla dále na východ.

Zmíněný rozdíl mezi očekáváním občanů a možnostmi vlády probouzí širokou nespokojenost občanů. Vysvětluje to jak nárůst pravicového populismu, tak levicových antikapitalistických hnutí. To hrozí oživením politiky spojené s hledáním vlastní identity na obou stranách Atlantiku. Mnohé vlády na tuto situaci odpověděly zahleděním se do sebe a zúžením definice národního zájmu. Koncepty společného zájmu a solidarity dokonce utrpěly i v eurozóně, tedy v nejvíce integrované skupině bohatých národů.

Politici kapitalismus obhajují

Politici napříč politickým spektrem se přesto shodují, že kapitalismus je i nadále jediným východiskem. Otázkou ale je, jestli je ho třeba udržovat v jeho "nespoutané podobě"?

Připomeňme, že v Evropě se na dluhy jednotlivých vlád nakupily ještě dluhy bank. Z finanční krize se tak stal zápas s jedním obřím zadlužením. Vládní dluhy se nyní dostaly pod mikroskop. Čisté zadlužení rozvinutých ekonomik podle údajů Mezinárodního měnového fondu stouplo z 45 procent hrubého domácího produktu v roce 2007 na odhadovaných 73 procent v letošním roce. Do roku 2016 by pak mělo posílit na 78 procent.

Společná evropská měna euro se potácí na rozbouřeném moři a německá kancléřka Angela Merkelová varuje, že jestli euro ztroskotá, ohrozí to roky budovanou evropskou integraci. Na druhé straně Atlantiku se ukázalo, že jednotlivé politické tábory ve Washingtonu nedokážou v krizi najít společnou řeč. Prezident Barack Obama neustále bojuje s republikány v Kongresu o peníze, které mají zajistit chod americké vlády.

Zdá se, že politici ve vyspělém světě jsou dnes ve vleku událostí, než aby je ovládali.

Přitom v roce 2009 Američané vytahovali z bažin problémové finanční instituce a skomírající automobilový průmysl. Britové odkoupili podíl ve dvou velkých bankách a poskytli pomoc řadě menších institucí.

Co se dříve zdálo být smrtelnou chorobu, se stalo chronickým onemocněním. Státy na sebe přejaly dluhy bank a vystavily tak své rozpočty ještě většímu tlaku.

Tyto vlády teď zoufale potřebují ekonomický růst. Hospodářství USA vykazuje známky mírného růstu, ale oživení ekonomiky se zdá být "chudokrevné". V Evropě se růst téměř vytratil. Evropské periferní ekonomiky Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko jsou živy jen z pomoci a bankovní skupiny na starém kontinentě se vznášejí na hladině likvidity, kterou je zásobuje Evropská centrální banka.

Bezmoc politiků je spíše západním než celosvětovým fenoménem. Čína, Indie, Brazílie a další rostoucí ekonomiky se zdají být imunní vůči problémům vyspělého světa. Pro většinu Asiatů je dnešek lepším dnem než včerejšek a zítřek slibuje ještě lepší vyhlídky.

Američtí a evropští politici zjišťují, že kapitalismus už nepatří Západu. Problémy, kterým čelí vyspělé ekonomiky, přeskupily globální ekonomické síly.

V otázce měnových kurzů mají už silnější slovo Čína, Indie či Brazílie.

/článek byl exkluzivně převzat z deníku Finacial Times - redakčně krácen/

• Diskuse
• Celkem 237 příspěvků