Nerovnost podkopává kapitalismus. Proč sílí hnutí jako Occupy Wall Street

Přeplacení ředitelé podniků, chamtiví bankéři, slabý ekonomický růst, tvrdošíjně vysoká nezaměstnanost - to jsou pouze některé faktory, které přednedávnem přinutily protestující vyjít do ulic a současně prohloubily nespokojenost široké veřejnosti s kapitalismem.

Nespokojenost se objevuje zejména v hlavních anglicky mluvících zemích. Méně než polovina Američanů a Britů v loňském průzkumu veřejného mínění vedeného společností Edelman Trust Barometer uvedla, že má důvěru ve správnou funkci kapitalismu.

Průzkum v tomto případě umístil Spojené státy americké a Velkou Británii jen mírně nad Rusko. V souvislosti s podobným postojem se začíná hovořit o krizi legitimity.

Právě v anglicky mluvících zemích se všeobecné přijetí kapitalismu vytratilo z dobrých důvodů. Těžištěm problému se stala zejména rostoucí nerovnost. Podle nedávné studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj těžili v posledních 30 letech z růstu příjmů hlavně ti nejbohatší. V USA i Velké Británii většina zisku šla do kapes vysokého managementu.

Zpochybňování není nové, ale...

V kontinentální Evropě je růst nerovnosti méně zřetelný. Problém legitimity se více spojuje s tím, jak se nakládá s nerovnováhami v eurozóně. Severní Evropa nesouhlasí s takovou měnovou unií, která umožnila, aby se jižní Evropa dala na cestu marnotratného chování.

Zatímco politická elita vedená Německem směřuje k posílení integrace coby řešení současných rozporů v eurozóně, je stále méně jasné, zda obyvatelé Evropy tyto návrhy chtějí. Je to právě demokratická legitimita, která již od samého začátku chyběla tomuto gigantickému měnovému experimentu.

Na obou stranách Atlantiku se nyní objevuje riziko, že snaha o rovnost příležitostí bude podkopána, což navíc doprovází i posilující hrozba politické nestability. To nepříznivě ovlivňuje i postoj k otázce volného obchodu a volného trhu.

Otázka zpochybňování kapitalismu ale není nic nového. Příkladem mohou být úvodní léta průmyslové revoluce, kdy průměrný příjem na hlavu rostl velmi pomalu a kontrast mezi těžkým údělem pracující třídy a životním stylem bohatých továrníků se prohluboval.

Podobně tomu bylo i ve 20. a pak 30. letech, kdy se zpochybňovaly efektivita a morální základ kapitalismu. V této době navíc vznikla ve Sovětském svazu zdánlivě úspěšná alternativa ke kapitalismu.

A v čem se vlastně liší současný výbuch nespokojenosti? Možná v tom, že se nejedná o produkt zoufalství. Lidé v manhattanském Zuccotti parku nebo u londýnské katedrály svatého Pavla se na čas přestěhovali do stanů pouze ze své vůle, na rozdíl od lidí, kteří museli ve 30. letech v USA spát v lepenkových krabicích.

I nezaměstnanost je ve srovnání s 30. lety výrazně nižší. Přestože se míra nezaměstnanosti mladých lidí pohybuje na velmi vysokých hodnotách, existuje silnější sociální síť, než tomu bylo v době velké deprese.

Ach, ti finančníci

Zdá se tedy, že frustrace spojená s kapitalismem má spíše co do činění s vnímáním nespravedlnosti. Velká část frustrace je navíc spojena s bankami. Na rozdíl od 30. let se moderní bankéři zapojují do komplexních obchodů, kterým ani oni sami často nerozumějí.

Běžným smrtelníkům navíc zůstává utajeno i to, jaký užitek toto obchodování přináší společnosti. Vzniká tak široké přesvědčení, že tito bankéři tvoří chráněnou třídu lidí, kteří se bez ohledu na výkon těší z finančních bonusů a v případě ztrát se spoléhají na daňové poplatníky. Ani tento postoj ale není úplně nový, objevoval se již po první světové válce.

Nyní ale neexistují atraktivní alternativní modely. Jen málo lidí by si přálo přijmout čínskou směsici státního vlastnictví, obrovské korupce a ještě silnější nerovnosti, než jaká je v USA. Hlavní otázkou, jak už ve 30. letech tvrdil Keynes, tedy je, jak zlepšit současný model kapitalismu. Háček je ale v tom, že po finanční krizi se zejména v USA v politice objevuje minimální flexibilita.

Teoretik institucionální ekonomie Mancur Olson již před časem tvrdil, že za úpadkem národů stojí síla speciálních zájmových skupin, jejichž rostoucí vliv podporuje ekonomickou neefektivitu a nerovnost. V době, kdy Olson svou studii psal, mezi hlavní zájmové skupiny patřily například odbory.

Nyní ale tuto skupinu tvoří finančníci z Wall Street či Londýna. Jedním z hlavních úkolů pro politiky se tak stala otázka, jak se s těmito skupinami vypořádat. Další klíčovou problematikou je i řešení problémů spojených s legitimitou kapitalismu.

Jednou z otázek je i to, jak přeformulovat slavnou větu Winstona Churchilla o demokracii, tedy, že kapitalismus je nejhorší forma, až na všechny ostatní, které byly občas vyzkoušeny.

Další články FT otištěné v HN čtěte na http://ihned.cz/financial-times

• Diskuse
• Celkem 438 příspěvků