Gerald Knaus, Kristof Bender: Nebojme se rozšíření Evropské unie

Měl to být rok evropské politické odvahy: Lisabonská smlouva konečně vstoupila v platnost a začala se formovat unijní diplomatická služba. Přesto je v Bruselu heslem dne místo smělosti ustrašenost: některé nejvlivnějších země se rozhodly riskovat důvěryhodnost dosud nejúspěšnějšího nástroje evropské zahraniční politiky, totiž rozšiřování unie. Naznačují, že dnešní problémy - finanční krize, špatné úvěry a nedostatek nadšení - je možné připsat na vrub dosavadnímu rozrůstání. Proto chtějí porušit slib, který unie dala před deseti lety v Záhřebu uchazečům z jihovýchodní Evropy.

Je nutné, aby se proti něčemu takovému noví členové unie jasně ozvali. Hlavy Slovenska, Maďarska, Česka a Polska, jež se dnes scházejí na summitu "Visegrádské čtyřky" v Budapešti, vědí, že rozšiřování bude účinným zahraničněpolitickým nástrojem unie jen tehdy, bude-li možné slibům Bruselu věřit. A stejně vědí i to, že rozšiřování unii posiluje - a že žádný z problémů, které teď má, není jeho důsledkem.

Problém spočívá v tom, že mnozí samozvaní "přátelé rozšiřování" nedávno nastrkali do cesty další překážky. Španělsko, Řecko, Rumunsko a Slovensko patří k pětičlenné skupině, která odmítá uznat Kosovo jako samostatný stát. Tím podkopávají vyhlídky nejen na jeho integraci, ale mimořádně ji tak ztěžují i Srbsku. Řecko navíc kromě toho blokuje start vstupních rozhovorů s Makedonií námitkami proti názvu země. Velká Británie, další důležitá země nakloněná rozšiřování unie, je zase proti ukončení mezinárodního protektorátu v Bosně. A odsouvá tím její šance na pokrok v integraci. Renomé Slovinska coby neochvějného příznivce rozšiřování zase podkopal spor Lublaně se Záhřebem.

Má-li rozšiřování unie pokračovat, nutně potřebuje státy, jež by se staly jeho účinnými advokáty. To je výzva pro "Visegrádskou čtyřku". Konkrétně pro Maďarsko a Polsko, které příští rok budou předsedat unii. Kéž by měly na paměti, že konstruktivní přístup k západnímu Balkánu je nejlepším receptem, jak region zabezpečit proti stagnaci a ničivému nacionalismu.

Populistické obavy z "invaze" velkého počtu nepřipravených balkánských států nejsou ničím jiným než nepodloženými mýty. Například Makedonie nebo Srbsko stejně nemají šanci vstoupit do unie dříve než za deset let, přesto některé země stále varují před unáhleným rozšiřováním, jako by už bylo za dveřmi.

Žádní příznivci rozšiřování a evropské integrace Balkánu přitom neprosazují oslabování předvstupních podmínek. Celý proces je naopak od vstupu Bulharska a Rumunska v roce 2007 ještě náročnější. Požadavků vznáší Brusel více a kontrola jejich plnění je důslednější.

Spíše než na strašení před dalším rozšiřováním unie je třeba klást důraz na to, aby si její členské země vyřešily své bilaterální spory. Například nová vláda v Bratislavě by mohla začít změnou postoje Slovenska vůči Kosovu. Dobrou příležitost zaujmout pragmatičtější přístup než dosud jí může poskytnout již očekávaný verdikt Mezinárodního soudního dvora o legálnosti vyhlášení kosovské nezávislosti, jehož se máme dočkat ještě v průběhu léta.

Je načase, aby celý projekt sjednocené Evropy oživili noví členové unie. Vždyť právě oni získali vstupem cenné zkušenosti. Předsednictví Slovenska "Visegrádské čtyřce" a blížící se evropské předsednictví Maďarska a Polska nabízejí příležitosti, které není radno promeškat.

Gerald Knaus, Kristof Bender
Gerald Knaus je předsedou a Kristof Bender místopředsedou organizace Evropská iniciativa pro stabilitu.