Martin Dorazín: Prezident Bronislaw Komorowski

reklama

V polských přímých volbách se nesetkali jen dva političtí protivníci, ale dvě různé vize Polska. Kandidát konzervativního Polska Jaroslaw Kaczyński se nestane polským prezidentem. Poláci zvolili nudnější variantu, která jim už nebude zajišťovat přední místa ve zpravodajství světových médií. Po letech experimentů s levicovými populisty typu Andrzeje Leppera nebo ultrapravičáky, jakým byl Roman Giertych z Ligy polských rodin, se polská politika stává až nezajímavě demokratickou a standardní. Dřív než politika česká si našla svůj zlatý řez, přesněji řečeno: voliči ho našli a určili. V polském Sejmu dnes nejsou žádní extremisté, ani neobvyklé strany s tajemným finančním pozadím. Poláci volí dospěle a odpovědně. To se ukázalo i při volbě hlavy státu. Naprostá většina Poláků vymazala z politické mapy podivíny a extremisty. Do finále se dostala v podstatě normální trojka: sociální národovec Kaczyński, který se vezl na vlně zármutku po tragické smrti svého bratra, prezidenta Lecha Kaczyńského, pravicový liberál Komorowski a moderní levičák Napieralski. S jistou dávkou závisti je třeba říci, že každý z nich by byl prezidentem, za kterého by se Poláci nemuseli stydět.

Každý z nich svým způsobem zaznamenal úspěch. Gregorz Napieralski dokázal přes počáteční nedůvěru vydupat ze země podporu, která není nezanedbatelná a znamená šanci na obnovu autentické politické levice. Není snadné budovat levicovou stranu a žít ve stínu tak úspěšného politika, jakým byl a je exprezident Aleksandr Kwaśniewski. Výsledek prvního kola prezidentské volby vrátil důvěru v možnosti a síly kultivované, neagresivní, moderní socialistické politické síly.

Je třeba také ocenit nesmírnou politickou zkušenost a pracovitost Jaroslawa Kaczyńského. Jeho základní politický instinkt ho přivedl k premiérskému a málem i prezidentskému křeslu. Svým téměř-vítězstvím prokázal, že jako politik - solitér nemá v Polsku ani širším okolí žádnou konkurenci. Na cestě do prezidentského paláce na krakovském předměstí mu chybělo jen šest procent hlasů.

Více než dobrá volba

Zvoleného prezidenta, maršálka Sejmu Bronislawa Komorowského, si člověk nedokáže představit v trenýrkách, tričku nebo teplácích. Do parlamentních kuloárů vždy vychází upraven jako od stylisty z konzervativního salonu. Jakoby se v obleku už narodil. Zdání trochu klame - nebylo to tak vždy. Fotografie z Komorowského působení v disentu vypovídají spíš o bohémsko-rozevlátém charakteru, který byl v jisté době téměř povinný pro všechny příslušníky polské antikomunistické opozice. Nový polský prezident rozhodně nepochází z šedé zóny, což je dáno i systémem přímé volby hlavy státu. Do melounů, žen a politiků sice nevidíme, ale přesto si troufnu tvrdit, že Bronislaw Komorowski je slušným člověkem, poctivým katolíkem, který má jasné a neměnné morální zásady. To je další důvod k "bílé" české závisti. O kom z našich politiků bychom tuto větu mohli napsat, aniž bychom cítili jisté uzardění?

Z našeho pohledu je polská volba více než dobrá. Prezidenty Václava Klause a Lecha Kaczyńského poutalo pragmatické politické přátelství. Kalila je jedna věc: jazyk. Náš prezident si jednou po straně postesknul, jaká je škoda, že pan Lech nemluví žádným cizím jazykem. Jeho bratr-dvojče je na tom s jazyky podobně nevalně. Tlumočené politické přátelství sice mohlo pokračovat ve vizuálně takřka nezměněné podobě, ale občané zvolili trochu jinou variantu. Univerzitní profesoři práva Jaroslaw a Lech Kaczyńští byli sice poctivými polskými vlastenci, ale za humna už bohužel často nedohlédli. Historik Bronislaw Komorowski má na rozdíl od nich přece jen širší rozhled a větší povědomí evropských souvislostí. Solidní humanitní základy a celoživotní vytrvalé působení v protibolševickém odporu dávají prezidentu Komorowskému legitimaci, kterou se může vykázat málokterý politik v bývalém východním bloku.

Bronislaw Maria Komorowski se narodil 4. června 1952 na Dolním Slezsku nedaleko Vratislavi, ale jeho rodina pochází z Vilniusu a je spřízněná s významnými šlechtickými rody Evropy. Komorowští měli panství i na Slovensku - v Liptovském Mikuláši. Otec Zygmunt byl profesorem afrikanistiky a diplomatem. Starý hraběcí rod Komorowských udržoval polské tradice, což zcela jistě utvářelo osobnost nového polského prezidenta. K těmto tradicím patřilo i chození do skautu a do kostela. V těchto kruzích také poznal svou budoucí ženu Annu, s níž má pět dětí. Šlechtický původ předurčil i další jeho dráhu. Už v lyceu se zapojil do hnutí odporu - účastnil se demonstrací v době neklidného jara 1968. O tři roky později - ve 21 letech - byl poprvé zatčen. Od té doby poznal "přívětivost" komunistických vyšetřoven a vězení ještě mnohokrát. V roce 1976 aktivně bránil postavení dělníků z varšavské fabriky Ursus. Tehdy začal spolupracovat s legendárním Výborem na obranu dělníků (KOR), kde jako právníci působili také bratři Kaczyńští a další známé postavy polského disentu, jádro budoucí Solidarity. Jako člen Hnutí na obranu lidských a občanských práv (ROPCiO) vydával samizdatovou literaturu, organizoval protestní akce, psal články a roznášel opoziční tiskoviny. Spoluzakládal nezávislé vydavatelství Historická a literární knihovna, které fundovaně zaplnilo obří mezery v odborné literatuře oficiálních vydavatelství. Významné je jeho působení v nelegálním časopisu ABC, který se podrobně zabýval situací ve východním bloku - od Jadranu po Balt a Černé moře (odtud také zkratka ABC). Po vystudování historie na Varšavské univerzitě si jako legální profesi zvolil práci učitele dějepisu v církevní škole v Niepokalanově.

Prezident většiny Poláků

Od roku 1989 až dodnes už působí jen v politice - výčet funkcí by vydal na pořádně dlouhý seznam - pohyboval se v blízkosti premiérů Tadeusze Mazowieckého, Jana Krzysztofa Bieleckého, Jerzyho Buzka, za jehož působení byl ministrem obrany, nebo premiérky Hanny Suchocké. I z tohoto výčtu je jasné, že Komorowski politicky vždy stál napravo od středu. Byl členem Unie svobody, Strany konzervativně-lidové a Občanské platformy, která ho kandidovala na maršálka Sejmu a nejnověji na prezidenta. Jako předseda dolní komory působil neagresivním dojmem a nevyhnutelné politické spory spíše uklidňoval, než aby je jitřil. Elegantní vystupování a jemný humor dokázaly zchladit i hodně horké hlavy.

Na rozdíl od prezidenta-legendy Lecha Walesy, postkomunisty Aleksandra Kwaśniewského i kontroverzních dvojčat Lecha i Jaroslawa Kaczyńských se dá očekávat, že Bronislaw Komorowski bude prvním novodobým prezidentem velké většiny Poláků bez rozdílu víry a politických barev - přesně podle předvolebního hesla Zgoda buduje - Na svornosti se dá stavět.

Martin Dorazín
Autor je zpravodajem zahraniční redakce ČRo-1 Radiožurnál ve Varšavě